Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 459/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Dr. J. R., zastoupeného JUDr. Soňou Šamalovou, advokátkou, AK se sídlem v Praze 8, Sokolovská 37/24, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2011 č. j. -77 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2011 č. j. -70 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným osobně dne 9. 2. 2012 se Dr. J. R. (dále jen "první žalovaný" nebo "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů o jeho návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu vydaná podle v řízení o zaplacení 750 000 Kč s příslušenstvím.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 14. 7. 2011 Městský soud v Praze (dále jen "nalézací soud") zamítl návrh prvního žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 20. 9. 2007 (výrok I.). V odůvodnění mj. uvedl, že 15 denní lhůta k podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty dle ustanovení prvnímu žalovanému začala běžet dne 21. 3. 2011 a posledním dnem pro jeho včasné podání byl ve smyslu den 4. 4. 2011; návrh byl však podán k poštovní přepravě až dne 3. 5. 2011 (v písemném vyhotovení rozhodnutí je nesprávně uvedeno datum 28. 3. 2011), a tudíž po lhůtě stanovené v

Dne 18. 11. 2011 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání prvního žalovaného rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění mj. uvedl, že se ztotožnil se závěry nalézacího soudu obsaženými v napadeném rozhodnutí, dle nichž originál návrhu na prominutí zmeškání lhůty nebyl soudu doručen spolu s námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu, neboť jeho kopie byla připojena až k odvolání proti usnesení ze dne 31. 3. 2011 č. j. -60, které bylo podáno po uplynutí lhůty dle

III.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že postupem a rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"); oba soudy nesprávně posoudily skutkový stav věci a jejich rozhodnutí byla nezákonná a protiústavní. Polemizoval se skutkovými zjištěními nalézacího soudu ohledně data doručení návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a se způsobem dokazování před oběma soudy; "matematické výpočty" odvolacího soudu ohledně váhy obálky považoval za nesprávné.

IV.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Stěžovatel se dovolával práva na soudní ochranu zaručeného v a násl. y, resp. Úmluvy, a tvrdil, že postupem obecných soudů mu byla odňata možnost domáhat se projednání svých námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nalézacím soudem, a to v důsledku nesprávného posouzení včasnosti podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu.

V obecnější rovině Ústavní soud uvádí, že právo na přístup k soudu (včetně cestou podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek) není absolutní, ale může být (a zpravidla též - jako v případě stěžovatele - i bývá) předmětem různých omezení, mj. týkajících se i podmínek řízení. Tato omezení jsou z pohledu základních procesních práv dovolená a jsou důsledkem skutečnosti, že již svojí podstatou právo na přístup k soudu vyžaduje regulaci státem. Nicméně státem aplikovaná omezení nesmí zabránit nebo omezit přístup jednotlivce k soudu takovým způsobem nebo do takové míry, že by byla zasažena samotná podstata tohoto práva. Navíc musí sledovat legitimní cíl, a musí existovat rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a cílem, jehož má být dosaženo.

Ústavní soud je toho názoru, že stávající a v případě stěžovatele aplikovaná zákonná úprava procesních podmínek pro podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty obsažená v ustanovení základní právo na přístup k soudu sice omezuje, nikoliv ovšem výše popsaným neústavním způsobem, tedy tak, že by byla zasažena samotná podstata tohoto práva (srov. y). Dospěly-li obecné soudy k závěru, že návrh byl podán opožděně, a svá rozhodnutí řádně odůvodnily, nelze v tom spatřovat jakýkoliv zásah do základních procesních práv stěžovatele.

Stran poukazu stěžovatele na článek 36 odst. 1 y je třeba vzít v úvahu, že toto ustanovení stanoví podmínku domáhat se svého práva "stanoveným postupem". V daném případě tímto "stanoveným postupem" nutno rozumět především postup upravený v ustanovení Tento zákonný postup stěžovatel dle zjištění obecných soudů nerespektoval, a tudíž musel po právu snášet důsledky z toho plynoucí.

Vyslovené právní názory a o ně se opírající právní závěry nalézacího i odvolacího soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad procesní spravedlivosti. Maje stěžovatelem naříkaná rozhodnutí za ústavně souladná, může Ústavní soud na jejich odůvodnění plně odkázat.

S ohledem na výše uvedené odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu