Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3938/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. I. B., 2. S. B. a 3. O. K., všech zastoupených Mgr. Lenkou Kolačkovskou, advokátkou, AK Šestá 175, 273 07 Vinařice u Kladna, proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 3. 2011 č. j. -150, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne ze dne 6. 5. 2011 č. j. -164, a Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2011 č. j. -191 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé žádají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů v jejich civilní věci pro porušení jejich práva vlastnit a užívat majetek.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. zjistil Ústavní soud, že Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 9. 2011 č. j. -191 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 3. 2011 č. j. -150, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne ze dne 6. 5. 2011 č. j. -164, jímž bylo vyhověno žalobě K. K. a určeno, že jeho bratr F. K. byl ke dni úmrtí vlastníkem ve výroku specifikovaných nemovitostí. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že F. K. uzavřel kupní smlouvu s J. T. ohledně těchto nemovitostí v důsledku fyzického donucení, tedy nikoli svobodně, a proto je kupní smlouva absolutně neplatná, pročež J.T. se nestala vlastnicí nemovitostí a nemohla vlastnické právo k nim převést na stěžovatele.

Stěžovatelé se s poukazem na nálezy

sp. zn.

,

a

dovolávají své dobré víry, neboť při koupi nemovitostí vycházeli z údajů v katastru nemovitostí a nenesou žádnou odpovědnost za neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi jejich právními předchůdci. Obecným soudům vytýkají, že se otázkou dobré víry nezabývaly. Podotýkají, že koupi nemovitostí financovali z úvěru a že veškeré své úspory investovali do jejich rekonstrukce.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložili k podání ústavní stížnosti oprávnění a advokátem zastoupení stěžovatelé; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací Ústavní soud je staven do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal. Obecné soudy se věcí stěžovatelů náležitě zabývaly a svá rozhodnutí srozumitelně zdůvodnily, přičemž se v nich vypořádaly i s námitkami stěžovatelů. K nálezům, na něž stěžovatelé poukazují, se patří poznamenat pouze tolik, že se jedná o věci skutkově odlišné.

Právní závěry nalézacího i odvolacího soudu, o něž se jejich rozhodnutí opírají, jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vybočení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivosti. Maje stěžovateli naříkaná rozhodnutí za ústavně souladná, může Ústavní soud na jejich odůvodnění plně odkázat; rozsudky ústavní stížností napadené lze pro uvedené hodnotit jako výraz nezávislého soudního rozhodování.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu