Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 212/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Mgr. G. S., zastoupené JUDr. Arnoštem Urbanem, advokátem se sídlem tř. ČSA 300, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 4. 2009 č. j. -380 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2008 č. j. -247, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 1. 2012, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena její základní práva garantovaná a d (dále jen " ") ve spojení s y.

Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové bylo vypořádáno společné jmění stěžovatelky a žalovaného I. S., přičemž výrokem IX. uvedeného rozsudku byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala vypořádání finančních prostředků - podílových listů, blíže označených v tomto výroku, a výrokem X. byla zamítnuta žaloba, pokud se jí stěžovatelka domáhala zaplacení částky 314 000 Kč za spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 na nemovitosti na ul. H. č. p. XX v Hradci Králové. Dalším napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byl rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrzen a částečně změněn tak, že bylo vymezeno, které věci jsou přikázány do výlučného vlastnictví stěžovatelky a žalovaného, resp. do podílového spoluvlastnictví účastníků, žalovanému byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce vypořádací podíl a stěžovatelka byla zavázána vydat žalovanému barevný televizor Sony. Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž napadla posouzení dvou majetkových hodnot - podílových listů a spoluvlastnického podílu na domě č.p. XX. Nejvyšší soud její dovolání usnesením ze dne 26. 10. 2011 č. j. -430 odmítl jako nepřípustné, neboť neshledal žádnou otázku zásadního právního významu, kterou by bylo třeba řešit.

Stěžovatelka nesouhlasí s názorem obecných soudů, že podílové listy nenáležely do společného jmění manželů, neboť byly od počátku ve vlastnictví bratra žalovaného. Má za to, že tento závěr je v rozporu s provedeným dokazováním, z něhož vyvozuje, že žalovaný měl sice oprávnění provádět obchody s podílovými listy svého bratra, ale současně měl také svoje podílové listy. Stejně tak je dle jejího názoru v rozporu s provedeným dokazováním závěr ohledně částky, která byla ze společného majetku vynaložena na pořízení spoluvlastnického podílu žalovaného na domu čp. XX, neboť má za to, že z listinných důkazů vyplývá, že na daný účel byla vynaložena částka 1 511 000 Kč. Za nevěrohodné přitom označuje výpovědi svědků zainteresovaných na výsledku řízení.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými listinnými materiály z hlediska kompetencí daných mu y, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a dospěl k závěru, že stížnost není opodstatněná.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá posouzení dvou majetkových hodnot, které podle jejího názoru měly být předmětem vypořádání společného jmění manželů, přičemž namítá, že v tomto směru učiněná skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování.

Argumentace stěžovatelky však postrádá ústavněprávní rovinu. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat dokazování nebo je provádět znovu. Ústavní stížnost není prostředkem ke zpochybnění skutkových závěrů vyvozených z konkrétních důkazů; přistoupil-li Ústavní soud k přehodnocení důkazů provedených obecnými soudy, učinil tak výjimečně tehdy, pokud jejich hodnocení zcela extrémně vybočovalo z pravidel, jež jsou součástí spravedlivého procesu. Nic takového se však v projednávané věci nestalo.

Soudy prvního i druhého stupně provedly posouzení obou stěžovatelkou vznesených nároků k vypořádání zcela shodně. Odvolací soud za účelem zjištění, zda do vypořádání má být zahrnuta hodnota podílových listů a spoluvlastnický podíl na domu čp. XX, doplnil dokazování provedené soudem prvního stupně a nové důkazy řádně zhodnotil jak jednotlivě, tak i ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy, přičemž se neopomněl zabývat jejich věrohodností. Pokud i poté dospěl k závěru, že žalovaný prokázal, že podílové listy nebyly součástí společného jmění a jejich hodnota není součástí vypořádání, a že stěžovatelka již obdržela na svůj podíl z titulu investice do nemovitosti částku 436 000 Kč a nemá pohledávku na další plnění, z ústavního hlediska nelze jeho postupu cokoli vytknout.

Obecné soudy svá rozhodnutí v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y řádně, vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem odůvodnily a srozumitelně a logicky vysvětlily, jakými úvahami se řídily při hodnocení důkazů a jaká ustanovení právních předpisů použily pro posouzení zjištěného skutkového stavu. Skutečnost, že dospěly k odlišným závěrům, než jsou ty, které předkládá stěžovatelka, není sama o sobě porušením práva na spravedlivý proces.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu