Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1476/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. T., zastoupené JUDr. Josefem Havlůjem, advokátem se sídlem Praha 5, Staropramenná 17, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2012 ve věci sp. zn. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2008 ve věci sp. zn. a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 11. 2007 ve věci sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka projednávanou ústavní stížností brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů, jimiž měla být porušena ustanovení a d.

Shora označeným rozsudkem zamítl Obvodní soud pro Prahu 2 stěžovatelčinu žalobu na náhradu škody v režimu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu České správy sociálního zabezpečení při výpočtu jejího starobního důchodu. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rubrikovaným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil. Stěžovatelčino dovolání bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto jako nepřípustné, neboť dovolací soud neshledal zásadní právní význam projednávané věci.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje se správností jí vypočteného starobního důchodu, přičemž zdůrazňuje, že uvedeným výpočtem byla diskriminována v důsledku emigrace do Rakouska v roce 1982, přestože takovou diskriminaci výslovně vylučuje Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o sociálním zabezpečení, publikovaná pod č. 55/2001 Sb.m.s. Jelikož rozdíl mezi vyplacenými částkami starobního důchodu a částkami, jež správně měly být stěžovatelce vyplaceny, činil ke dni 31. 12. 2005 částku 60 674,- Kč, podala stěžovatelka na Českou republiku - Ministerstvo práce a sociálních věcí žalobu o náhradu škody dle

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavnímu soudu byla u svěřena role orgánu ochrany ústavnosti. V rovině ústavních stížností fyzických osob směřujících svá podání proti rozhodnutím obecných soudů není proto možno chápat Ústavní soud jakožto nejvyšší instanci obecného soudnictví; Ústavní soud je toliko nadán kasační pravomocí v případě, že v soudním řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti došlo k porušení některého základního práva či svobody stěžovatele. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat věcnou správnost rozhodovací činnosti obecných soudů, nýbrž pouze kontrolovat (a kasačním rozhodnutím případně vynucovat) ústavně konformní průběh a výsledek předcházejícího soudního řízení.

Ve vztahu k projednávané věci je třeba v prvé řadě zdůraznit, že stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje jen a pouze argumenty, se kterými se vypořádaly již soudy první a druhé instance, a taktéž soud dovolací.

Současně je namístě připomenout, že tvrzeným diskriminačním postupem České správy sociálního zabezpečení se obecné soudy - tak jak opakovaně uváděly v odůvodněních napadených rozhodnutí - nemohly věcně zabývat, neboť prizmatem principu subsidiarity nemůže být dána odpovědnost státu za nesprávný úřední postup nebo za nezákonné rozhodnutí, pokud stěžovatelka v původním řízení proti tomuto postupu/rozhodnutí nikterak nebrojila.

V této souvislosti postačí pouze uvést, že ačkoliv stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že napadené rozsudky spočívají na nesprávných skutkových zjištěních, že proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení nepodala opravný prostředek, v ústavní stížnosti toto své tvrzení nikterak nekonkretizuje a na podporu tohoto svého tvrzení ani nepředkládá žádný důkaz (resp. nenavrhuje jeho provedení).

Vzhledem ke shora uvedenému Ústavní soud uzavírá, že právní názor obecných soudů učiněný v projednávané věci nevybočuje z mezí zákona, je z ústavního hlediska akceptovatelný a jeho odůvodnění je ústavně konformní a srozumitelné. Okolnost, že se stěžovatelka se závěry vyslovenými v napadených rozhodnutích neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost její ústavní stížnosti. Právní závěry, které v napadených rozhodnutích učinily Obvodní soud pro Prahu 2, Městský soud v Praze a Nejvyšší soud, jsou výsledkem aplikace práva, jež se nachází v mezích ústavnosti.

Ústavní soud proto návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2012

Stanislav Balík

předseda senátu