Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 860/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti LAPOS PZ, spol. s r. o., se sídlem Frenštát pod Radhoštěm, Nádražní 140, zastoupené JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Preslova 9/361, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, čj. - 242, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2010, čj. - 214, a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 2. 2010, čj. - 174, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozsudků vydaných v řízení o vzájemném návrhu na zaplacení částky 792.233,- Kč s příslušenstvím, v němž jako žalobkyně neuspěla. Vydáním napadených rozsudků mělo dojít k porušení jejího práva na spravedlivý proces podle d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Svou argumentaci uzavřela tvrzením, že napadenými rozhodnutími došlo též k porušení jejího práva na ochranu vlastnictví podle y.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí vyplývá, že poté co věc prošla odvolacím i dovolacím řízení, Okresní soud v Novém Jičíně, rozsudkem ze dne 22. 2. 2010 (napadeným touto ústavní stížností), uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalovanému částku 789.773,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl vzájemnou žalobu v části, v níž se žalovaný domáhal zaplacení 2.640,- Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti stěžovatelky zaplatit soudní poplatek (výrok III. a IV.). Okresní soud byl při svém rozhodování vázán právním názorem dovolacího soudu, vysloveným v rozsudku sp. zn. . K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě, v záhlaví označeným rozsudkem, rozsudek okresního soudu potvrdil. O dovolání stěžovatelky rozhodl Nejvyšší soud tak, že rozsudek krajského soudu ve výroku I., v části, jíž byl potvrzen výrok I. rozsudku okresního soudu, pokud jím byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 97.734,70 Kč s příslušenstvím, a výroku III. a IV., i ve výroku II. a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 2. 2010, čj. - 174, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 21. 5. 2010, ve výroku I., pokud jím byla uložena stěžovatelce povinnost zaplatit žalovanému částku 97.734,70 s příslušenstvím, i ve výrocích III. a IV. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V ostatních částech dovolání odmítl.

III.

Stěžovatelka napadla uvedená rozhodnutí obecných soudů (rozhodnutí dovolacího soudu jen v části, v níž její dovolání odmítl) polemikou s jejich skutkovými a právními zjištěními, takže celá ústavní stížnost je jen zopakováním argumentů, které již uplatnila v předchozích stadiích řízení.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud tedy není jen další přezkumnou instancí v řízení před obecnými soudy (y ČR).

Po přezkoumání napadených rozsudků dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je polemika stěžovatelky se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů. Tvrzení stěžovatelky o porušení jejího práva na spravedlivý proces neodpovídá skutečnosti, o čemž svědčí m.j. fakt, že předmětná věc prošla dvakrát odvolacím i dovolacím řízením. Obecné soudy v posuzované věci řádně a srozumitelně objasnily své právní závěry ohledně existence právního důvodu pro plnění stěžovatelky a otázky bezdůvodného obohacení. Vyšly z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodily právní závěry, které náležitě a pečlivě odůvodnily. Nejvyšší soud se rovněž pečlivě zabýval všemi argumenty stěžovatelky a přesvědčivě se s nimi vypořádal.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatelky, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry obecných soudů v konkrétních detailech sporu. Jak bylo už výše uvedeno, věc prošla dvakrát všemi stadii řízení před obecnými soudy této republiky, včetně řízení u Nejvyššího soudu. V detailech lze odkázat na podrobná odůvodnění napadených rozhodnutí a nemá smysl z nich zde cokoli opakovat či zdůrazňovat. Pokud stěžovatelka nesouhlasí se závěry obecných soudů, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 2012

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu