Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3239/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti L. K., zastoupené JUDr. Pavlem Turoněm, advokátem, AK se sídlem Moskevská 66, 360 01 Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2011 č. j. -364 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces [ a násl. d (dále jen " ")] a práva na svobodu vyznání ( y) domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku odvolacího soudu.

Stěžovatelka konkrétně odvolacímu soudu vytkla, že při rozhodování o výchově její nezletilé dcery (jež byla nakonec svěřena do výchovy a výživy otci) postupoval zcela jednostranně a zaujatě. Odvolací soud nepřihlédl dle stěžovatelky k tomu, že zatímco ona nabízí své nezletilé dceři stabilní rodinné zázemí, její otec je osobou nespolehlivou, nachází se ve špatné finanční situaci a v minulosti byl dokonce trestán. Naproti tomu stěžovatelka musela v průběhu řízení čelit atakům ze strany znalkyně. Znalecký posudek z oboru psychologie byl podle stěžovatelčina názoru zcela zaujatý a zbytečně se zabýval otázkou její víry, která na dceru žádný negativní dopad nikdy neměla.

II.

Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud opakovaně judikoval, že ve věcech práv rodinného zasahuje jen v případech skutečně extrémních (srov. např. usnesení sp. zn. usnesení ,

,

či

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ustanovení zákona o rodině umožňují soudu, pokud se rodiče nedohodnou na výkonu svých rodičovských práv, aby autoritativně rozhodl sám na základě zjištěného skutkového stavu; při svém rozhodování je však soud vždy povinen sledovat především zájem dítěte. Přezkum činnosti obecných soudů ze strany Ústavního soudu se v těchto případech omezuje toliko na posouzení ústavní konformity jejich postupu.

Ze soudního spisu Okresního soudu v Karlových Varech Ústavní soud zjistil, že se obecné soudy otázkou, zda je v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče otci, pečlivě zabývaly. Za účelem tohoto zjištění provedly řadů důkazů, a to zejména výslechem rodičů, svědků či znaleckým posudkem a zjišťovaly i přání nezletilé. Proti jejich řádně odůvodněnému závěru, že má nezletilá dcera být svěřena do péče otci, nemá Ústavní soud za těchto okolností žádných ústavněprávních výhrad.

Ústavní soud nepovažuje za opodstatněnou ani námitku stěžovatelky, podle níž by byla svěřena do péče otci vzhledem k náboženskému vyznání matky. Jak plyne z odůvodnění napadeného rozsudku, nebyla při hodnocení otázky, jaké výchovné prostředí je v zájmu dítěte, hodnocena víra stěžovatelky, nýbrž zejména vyslovené přání nezletilé dcery, vztah rodičů (a osob z jejich okolí) k ní a celková příznivost atmosféry v rodině pro výchovu dítěte.

Ústavní soud tedy uzavírá, že napadený rozsudek jsoucí projevem nezávislého soudního rozhodování nevybočil z mantinelů stanovených ústavním pořádkem pro rozhodování soudů ve věcech péče o dítě. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení zákona č. č. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu