Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 823/12

Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti Mgr. Ing. J. H., zastoupeného Mgr. Janem Durčákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 7. prosince 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení a d, v záhlaví označené rozhodnutí a domáhá se jeho zrušení.

Jak patrno z obsahu napadeného usnesení, bylo jím v odvolacím řízení změněno usnesení soudu I. stupně (jímž bylo zastaveno řízení a žalovaným podle uloženo nahradit společně a nerozdílně stěžovateli náklady řízení ve výši 8.600,- Kč) ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi stěžovatelem a 1. žalovaným tak, že výše přiznaných nákladů řízení činí pouze 4.300,- Kč. Odvolací soud totiž, na rozdíl od soudu I. stupně, pokud jde určení výše paušální odměny za zastoupení advokátem stanovené podle , v tehdy platném znění, tuto krátil podle téže vyhlášky o polovinu. Vycházel totiž ze závěru, že advokát učinil ve věci pouze jeden úkon právní pomoci, za úkon právní služby již nepovažoval vyhotovené písemné vyjádření ze dne 17. 2. 2011, a to proto, že plná moc byla stěžovatelem advokátovi udělena později - teprve dne 23. 3. 2011.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel v podstatě dává najevo nesouhlas se snížením výše přiznaných nákladů řízení, resp. snížením výše paušální odměny za zastoupení. Tvrdí, že je třeba přihlížet i k podanému vyjádření jako k úkonu zástupce a dovolává se komentářové literatury, podle níž, pokud je dodatečně předložena plná moc, která byla udělena až po té, co zmocněnec již za účastníka provedl některé úkony, je tím nedostatek plné moci zhojen. Soud však bez jakéhokoliv zdůvodnění zastává jiný názor, jenž je nesprávný, a toto jeho pochybení podle stěžovatele, který se dovolává i judikatury Ústavního soudu, se promítá i do ústavní roviny. V podstatě z těchto ve stížnosti dále rozvedených důvodů navrhuje, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil, "věc vrátil účastníkovi řízení k dalšímu řízení" a žádá, aby mu byly uhrazeny náklady právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal. Stěžovatel učinil předmětem své ústavní stížnosti nepřiznanou část náhrady nákladů řízení ve výši 4.300,- Kč. Obecný soud stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení podle přiznal, zároveň však podle něj existoval oprávněný důvod pro krácení této náhrady, resp. paušální odměny za zastoupení advokátem, který v rozhodnutí uvedl a svůj postup vysvětlil. Aniž by Ústavní soud shora uvedenou aplikaci podústavního práva obecným soudem hodnotil, připomíná svou judikaturu bagatelních věcí se týkající (např. rozhodnutí

sp. zn.

), z níž mimo jiné plyne, že na malý význam ústavní stížnosti jako důvod zjevné neopodstatněnosti také Ústavní soud usuzoval již ze samotné skutečnosti, že její podstatou byl spor o náhradu nákladů řízení (srov. např. usnesení

sp. zn.

a v něm citovaná rozhodnutí). Při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli anebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

a další). Takový stav, který by vyžadoval zásah Ústavního soudu, v daném případě zjištěn nebyl, a proto byla ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2012

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu