Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1034/12

Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele Ing. M. P., zastoupeného JUDr. Tomášem Leuchterem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1079/3a, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. ledna 2012 č. j. -107, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 15. července 2010 č. j. -82 a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 12. dubna 2010 č. j. -56, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno jeho žalobě o zaplacení částky 146.652,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že tuto požadoval po svém zaměstnavateli z titulu mzdového nároku na základě manažerské smlouvy, když nárok opíral o její obvyklý výklad. Okresní soud v Táboře žalobu zamítl, odvolací soud pak rozsudek soudu I. stupně potvrdil s tím, že odvolání považuje za nedůvodné. Poněvadž se odvolací soud nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, ve kterých vytýkal soudu I. stupně, že se v rozhodnutí opíral o hypotézy, které neměly oporu v provedeném dokazování, aniž by svou úvahu blíže odůvodnil, že se nezabýval výkladem předmětné smlouvy v celém jejím kontextu a ve smyslu dlouhodobé praxe, jakou mezi sebou strany zavedly, podal proti rozsudku soudu II. stupně dovolání, v němž své námitky opakoval s tím, že i výklad předmětné smlouvy musí odpovídat dobrým mravům a výklad učiněný soudy považuje za diskriminační. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, okolnostmi výkladu manažerské smlouvy v ostatních letech se nezabýval a pokud jde o korektiv dobrých mravů, vyslovil, že jej nelze v předmětné věci použít. Pro výše uvedené se stěžovatel cítí rozhodnutími soudů dotčen v právech zakotvených v d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, , a a 95 y, jakož i v Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud opodstatněně konstatoval, že odvolací soud, stejně jako soud I. stupně, s jehož závěry se ztotožnil, právní otázku výkladu ujednání účastníků a tedy projevu jejich vůle v příslušném článku manažerské smlouvy ze dne 22. 12. 2004, v němž byly sjednány podmínky vzniku nároku žalobce na "roční odměnu", posoudil v souladu s hmotným právem a ustálenou judikaturou a tak potvrzující rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam. Proto důvodně dovolání jako nepřípustné odmítl, když toto rozhodnutí lze považovat za učiněné dle , ve znění pozdějších předpisů. K obsahu rozsudku soudu II. stupně nutno uvést, že odvolací soud přezkoumal rozhodnutí Okresního soudu v Táboře v souladu s věta první a rozsudek, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 146.652,- Kč s přísl. jako odměny dle manažerské smlouvy, opodstatněně potvrdil, v odůvodnění svého rozhodnutí se s odvolacími námitkami vyčerpávajícím způsobem vypořádal s poukazem na provedené důkazy, , na obsah a výklad manažerské smlouvy, jež nebyl shledán v rozporu s dobrými mravy, přičemž na obsah tohoto odůvodnění lze v dalším odkázat. Závěrem je třeba zdůraznit, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d ( , 83 a 90 y). Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v . Jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval ( y ČR, rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

,

a násl.). Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou předmětnou věc, neboť obecné soudy se při hodnocení důkazů do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu nedostaly.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 24. dubna 2012

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu