Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3430/11

Ústavní soud rozhodl ve věci stěžovatele M. K., právně zastoupeného Mgr. Viktorem Šupem, advokátem se sídlem Bratří Čapků 24, Praha 10, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 5. 2008 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 13. 5. 2008 sp. zn. ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2008 sp. zn. odsoudil stěžovatele za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Odvolání stěžovatele proto bylo usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 17. 7. 2008 zamítnuto.

Usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele, bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 6 doručeno dne 24. 7. 2008. Obvodní soud pro Prahu 6 doručil toto usnesení obhájci stěžovatele až dne 25. 7. 2011, tedy po třech letech od rozhodnutí městského soudu a doručení tohoto rozhodnutí obvodnímu soudu. Poté byl stěžovatel tímto soudem vyzván k nastoupení trestu, a to nejpozději do 3. 12. 2011 a tato výzva opatřená datem 21. 7. 2011 byla stěžovateli doručena až dne 2. 11. 2011.

Stěžovatel se u Ústavního soudu domáhá ochrany, neboť je přesvědčen, že výše popsaným postupem obvodního soudu bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces zakotvené v a 2d a právo na zákonný postup orgánů státní moci podle y, a y. Porušení citovaných ustanovení spatřuje stěžovatel v tom, že v důsledku neodůvodněných průtahů zapříčiněných Obvodním soudem pro Prahu 6 bez ingerence stěžovatele by měl vykonat trest až po více jak třech letech od jeho uložení. Takový postup je v rozporu se základními zásadami trestního práva a účel sledovaný zákonem zcela postrádá smysl, když pachatel by měl být za své jednání co nejrychleji odsouzen a potrestán. Liknavým postupem Obvodního soudu pro Prahu 6, zejména doručením výzvy k nástupu trestu až po téměř šesti měsících od pravomocného rozhodnutí, byla stěžovateli odňata možnost využít dobrodiní zákona zakotvené v ustanovení § 322 případně § 323 trestního řádu.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; je totiž Ústavní soud vázán dle y.

Jak vyplývá z přiložené doručenky, bylo poslední rozhodnutí ve věci stěžovatele, tedy usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2008 sp. zn. , doručeno obhájci stěžovatele doručeno již dne 25. 7. 2011, přičemž ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 11. 11. 2011. Z uvedeného je zcela zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené zákonem. Pokud měl pak stěžovatel za to, že lhůta k podání ústavní stížnosti se může odvíjet až ode dne doručení výzvy k nastoupení trestu (2. 11. 2011), pak se mýlil. Uvedená výzva vychází z pravomocného rozhodnutí obecného soudu a nemá charakter rozhodnutí, které by mohlo být zrušeno Ústavním soudem.

Závěrem nelze než vyslovit údiv nad tím, že, pokud jsou údaje poskytnuté stěžovatelem správné, usnesení odvolacího soudu bylo obhájci stěžovatele prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6 doručeno s průtahy čítajícími tři roky, k čemuž nebyl ze strany doručujícího soudu žádný relevantní důvod.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení odmítnout. S ohledem na výsledek řízení neměl Ústavní soud důvod vyhovět návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2012

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj