Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 11/12

Ústavní soud rozhodl v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha (soudce zpravodaj), Jan Musil, Jiří Nykodým, Miloslav Výborný a Michaela Židlická o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Š. R., Ph.D., zastoupené JUDr. Janou Ryšavou, advokátkou v Praze 3, Slezská 108, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2012 č. j. -106, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a 1. Bytového družstva - Práčská sedma, se sídlem Praha 10, Práčská 2598/95, a 2. J. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 3. 4. 2012, stěžovatelka napadá v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu, když tvrdí, že tímto rozsudkem Nejvyšší soud porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen "") a neposkytl ochranu jejím právům podle y ČR. Tím porušil rovněž y ČR a neochránil její majetek v podobě jejích členských práv a povinností v bytovém družstvu podle y.

2. Ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovatelka spolu s vedlejším účastníkem č. 2 podala žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 10, kterou se domáhala určení vlastnictví k bytové jednotce č. XX v budově č. p. X v k. ú. Záběhlice, obec Praha, zapsané na LV XY pro k. ú. Záběhlice a spoluvlastnického podílu ve výši 527/76034 na společných částech této budovy. Tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem tohoto soudu ze dne 16. února 20009 č. j. -66. Odvolání stěžovatelky a vedlejšího účastníka č. 2 Městský soud v Praze vyhověl a výše uvedeným rozsudkem určil, že výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky a spoluvlastnického podílu na společných částech budovy je 1. vedlejší účastník. Proti tomuto rozsudku podal 2. vedlejší účastník dovolání. Senát Nejvyššího soudu, který měl dovolání projednat, dospěl při výkladu ustanovení , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, k právnímu názoru odlišnému od toho, který byl vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2001 sp. zn. . Věc proto postoupil k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Ten v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodl tak, že k dovolání vedlejšího účastníka č. 2 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2009 č. j. -90 zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Tento rozsudek napadla stěžovatelka ústavní stížností.

3. Ústavní soud přezkoumal splnění podmínek řízení před Ústavním soudem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle je třeba, aby stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V předmětné věci tato podmínka splněna není. Zásada subsidiarity ústavní stížnosti neumožňuje Ústavnímu soudu do neukončeného řízení vstoupit. Řízení se na základě napadeného rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu vrací do stadia řízení o odvolání před Městským soudem v Praze. Věc proto není ve smyslu pravomocně ukončena a řízení o předmětu sporu dále pokračuje.

4. Podle ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2011 č. j. Org. 40/11 (č. 242/2011 Sb.), o atrahování působnosti, přísluší rozhodnout o ústavních stížnostech proti rozhodnutím velkých senátů kolegií Nejvyššího soudu plénu Ústavního soudu. Z výše uvedených důvodů proto plénu Ústavního soudu nezbylo, než aby podle ústavní stížnost odmítlo jako nepřípustnou, a to podle návětí mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2012

Pavel Holländer v. r.

místopředseda Ústavního soudu