Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1359/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci navrhovatelů J. H., J. K., O. K., M. T., právně zastoupených advokátem JUDr. Janem Klárem, Starobrněnská 3, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012 sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2011 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 10. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 13. 4. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatelé, členové Myslivecké společnosti Svatobořice-Mistřín, se v řízení před obecnými soudy domáhali určení, že oprávněným uživatelem práva myslivosti v honitbě Svatobořice - Mistřín jsou žalobci, členové Myslivecké společnosti Svatobořice - Mistřín, dále se domáhali výroku, dle něhož žalovaný č. 2 není oprávněným uživatelem práva myslivosti v honitbě Svatobořice - Mistřín a konečně že výpověď nájemní smlouvy pro výkon práva myslivosti ze dne 11. 3. 1996 daná žalovaným č. 1 je neplatná. Nalézací soud žalobu s uvedeným žalobním petitem zamítl s odůvodněním, že na určení nebyl prokázán naléhavý právní zájem. Ke shodným závěrům pak dospěl i soud odvolací a dovolací.

Dle náhledu stěžovatelů nemůže obstát konstatování obecných soudů, že v dané věci nebyl prokázán naléhavý právní zájem. Stejně tak nesouhlasí se zpochybněním své aktivní legitimace k vedení předmětného soudního řízení. Za zcela zcestné považují stěžovatelé tvrzení obecných soudů, podle nichž uznání neplatnosti výpovědi z nájemní smlouvy nemůže na právním postavení žalobců nic změnit. Stěžovatelé jsou členy Myslivecké společnosti Svatobořice - Mistřín, která je řádně registrovaná, je vlastníkem nemovitostí a prostřednictvím myslivecké společnosti mohou okamžitě vstupovat do právních vztahů. Zákonným účelem určovací žaloby je odpovědět na otázku, zda určité právo existuje či nikoliv. Jestliže soud tvrdí, že k porušení práva či právní povinnosti již došlo, lze to vykládat i tak, že soud uznal, že právo existovalo a bylo porušeno. Obecné soudy se nezabývaly otázkou platnosti, resp. neplatnosti výpovědi ze smlouvy o nájmu. Stranou byla též ponechána otázka náhrady škody za dobu sedmi let, po kterou nemohli stěžovatelé realizovat své právo myslivosti.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelů neshledal.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud tedy není jen další přezkumnou instancí v řízení před obecnými soudy ( y ČR).

Po přezkumu ústavnosti řízení i napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že obecné soudy se pečlivě zabývaly argumenty stěžovatelů a přesvědčivě se s nimi vypořádaly. V odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vyložily, s odkazem na zákonnou úpravu a svou judikaturu, z jakých důvodů neshledaly v návrhu stěžovatelů otázku zásadního právního významu. Pokud se stěžovatelé s tímto právním názorem neztotožňují, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Mají-li stěžovatelé za to, že v záhlaví usnesení Nejvyššího soudu byl uveden nesprávný počet žalobců, resp. dovolatelů, jedná se zde o práva zmíněné M. K. a nikoli jejich.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu