Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 751/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti Dost dobrý design, s. r. o., se sídlem Gen. Klapálka 2810, 272 01 Kladno, zastoupené Mgr. Alicí Kubíčkovou, LL. M., advokátkou, AK se sídlem Bolzanova 1615/1, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2010 č. j. -66 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2011 č. j. -85 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka z důvodů podrobně v ústavní stížnosti přednesených domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jež je zakotveno v ustanovení a násl. 1 d.

Konkrétně stěžovatelka obecným soudům vytkla, že se zcela nedostatečně vypořádaly s jejími námitkami a argumenty. Právní závěr soudů obou stupňů, podle něhož fotografie popelnic určené k prezentaci výrobků na internetu nejsou autorským dílem, je dle stěžovatelky nedostatečně odůvodněn; ona sama přitom v řízení snesla celou řadu argumentů svědčících závěru opačnému.

Soud prvního stupně navíc zcela opomněl hodnotit provedené důkazy - např. výpověď svědka M. K., který uvedl, že popelnice při fotografování aranžoval. Z těchto důkazů by přitom podle stěžovatelčina názoru jasně plynulo, že fotografie popelnic byly autorským dílem.

Konečně stěžovatelka uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné a že ani odvolací soud - ačkoliv sám uznal, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo na samé hranici přezkoumatelnosti - tuto vadu v odůvodnění svého rozhodnutí zcela neodstranil. Samo rozhodnutí odvolacího soudu pak stěžovatelka považovala za chaotické a vnitřně rozporné.

II.

Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou stupňů netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti ( y). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. V projednávané věci však takto naznačené důvody pro zásah Ústavního soudu nalezeny nebyly.

Ústavní soud především konstatuje, že nalézací soud odůvodnil svůj zamítavý výrok ve vztahu ke stěžovatelce tím, že nebyla k podání žaloby aktivně legitimována. K témuž závěru dospěl ve svém potvrzujícím rozsudku i soud odvolací. Proto, i kdyby byly závěry stěžovatelky stran povahy fotografií jako autorského díla věcně správné, nemohlo by se tím nic změnit na jejím právním postavení.

Proti závěru odvolacího soudu, že stěžovatelka k podání žaloby v této věci nebyla z důvodů soudy vysvětlených legitimována, nemá Ústavní soud žádných ústavněprávních námitek (a konec konců ani stěžovatelka sama proti tomuto závěru nikterak v ústavní stížnosti nebrojila), neboť jde o závěr řádně a ústavně konformně odůvodněný (srov. str. 5 napadeného rozsudku) a současně se nepříčící racionálnímu výkladu relevantních zákonných ustanovení ani principům spravedlnosti. Ústavní stížnost evidentně tak je pouhou polemikou se správnými závěry obecných soudů, na něž - zejména ve vztahu k důvodům rozhodnutí soudu odvolacího - může Ústavní soud odkázat.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu