Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1378/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudkyně zpravodajky Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky CzechDate s. r. o. se sídlem Praha 4, Nad Spádem 640/18, zastoupené Mgr. Janem Mauricem, advokátem se sídlem Praha 4, Nad Spádem 640/18, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2012 č. j. 117 Ec 9/2011-24, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu pro porušení jejích ústavně zaručených základních práv dle d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Okresní soud v Hradci Králové výrokem I. v záhlaví označeného rozsudku vyhověl žalobě stěžovatelky, jíž se proti žalovanému domáhala zaplacení částky ve výši 1 008 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD. Napadeným výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení částku ve výši 300 Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu porušení práva na rovnost před zákonem, s ním spojené zásady předvídatelnosti soudního rozhodování a tím i zásady právní jistoty, neboť skutkově a právně totožné věci rozhoduje na základě totožných listinných důkazů odlišně, pokud jde o náklady řízení. Domnívá se, že soud napadený výrok náležitě neodůvodnil, čímž porušil princip zákazu libovůle v rozhodování. Zejména zpochybňuje odůvodnění odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011

sp. zn.

, které nelze považovat za závazné z hlediska stanovení výše náhrady nákladů řízení vzhledem k tomu, že se ho nikterak přímo nedotýká. Soud ani nezohlednil konkrétní okolnosti daného jednotlivého případu, stěžovatelku nevyzval k odůvodnění výše náhrady nákladů řízení a nezabýval se v tomto konkrétním řízení výší skutečně účelně vynaložených nákladů. Sama je přesvědčena, že požadované náklady ve výši 8 220,- Kč na uplatňování svého práva účelně vynaložila, což dále podrobně rozvádí.

Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu , o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou.

Argumentačně obdobnými ústavními stížnostmi týkajícími se problematiky náhrady nákladů řízení v tzv. bagatelních věcech, kdy je řízení zahajováno "formulářovou" žalobou, se Ústavní soud podrobně zabýval nejen v odůvodnění napadeného rozsudku citovaném usnesení ze dne 27. prosince 2011

sp. zn.

, ale i v zamítavém nálezu ze dne 29. 3. 2012 vedeném pod

sp. zn.

(obě rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz), jímž je jeho senát posuzující nynější věc vázán. Závěry v nich vyslovené pak lze vztáhnout i na daný případ a Ústavní soud na jejich odůvodnění pro stručnost odkazuje.

V projednávané věci je napadený výrok přiměřeně a logicky odůvodněn, je přezkoumatelný, a nelze jej tedy považovat za protiústavní.

Pouze pro úplnost pak lze dodat, že pokud Ústavní soud v citovaném nálezu vyslovil názor, že v takovém řízení pak s ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhrady nákladů je spravedlivé, aby výše odměny za zastupování žalobce advokátem nepřekročila jednonásobek vymáhané jistiny, neznamená to, že by soudy byly povinny vždy stanovit povinnost náhrady nákladů řízení ve výši ekvivalentu jednonásobku vymáhané dlužné částky, tj. že by nemohly nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení, popřípadě snížit výši těchto nákladů. Vždy totiž bude záležet na chování účastníka řízení, na způsobu, jakým v řízení vystupuje, jakož i na tom, co svým podáním ve skutečnosti sleduje (např.

).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2012

Stanislav Balík

předseda senátu