Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 518/12

Ústavní soud rozhodl dne 11. dubna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci navrhovatele Mgr. Z. M., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem Anenská 8, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2011 č. j. -52, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl výrok II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2011 č. j. -52, jímž mu byla uložena povinnost nahradit žalovanému (takto vedlejšímu účastníkovi řízení před Ústavním soudem) náklady odvolacího řízení ve výši 2.522,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Stěžovatel se cítí být tímto rozhodnutím dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v y základních práva svobod a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel obecnému soudu vytkl, že tento výrok odůvodnil pouze tím, že úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů odvolacího řízení, spočívající v jízdních nákladech cesty do sídla soudu, aniž by tento závěr blíže rozvedl. Poté, co stěžovatel blíže nastínil varianty myslitelných rozhodovacích důvodů z pohledu , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, argumentačně uzavřel, že dle jeho přesvědčení nedošlo k naplnění žádné z nich, která by umožňovala podřazení pod citované ustanovení. V důsledku toho se domáhal, aby Ústavní soud výrok II. shora označeného rozsudku nálezem zrušil a uložil Krajskému soudu v Brně nahradit mu náklady řízení o ústavní stížnosti.

Na základě výzvy Ústavního soudu se k návrhu vyjádřil předseda senátu 44 Co Krajského soudu v Brně, z jehož rozhodovací činnosti ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo; v něm vývody stěžovatele odmítl a (krom dalšího) také vyjádřil přesvědčení, dle něhož námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí ve zvoleném větném kontextu těžko obstojí, když důvody rozhodnutí jsou přesto "zjevné", a jinak řečeno dané i celkovou jednoduchostí orientace v tom, že a o kterých do úvahy připadajících jízdních nákladech bylo rozhodnuto.

V následné replice stěžovatel vyjádřil svůj nesouhlas s přístupem Krajského soudu v Brně; označil jej za bagatelizaci daného způsobu rozhodování (odůvodňování) a argumentoval proti jeho konstatování s tím, že na svých původních tvrzeních kategoricky trvá.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti a není další odvolací instancí v systému obecných soudů [ , písm. d) y ČR, , , y ČR], což nalézá výrazu rovněž v rozsahu a míře přezkumu rozhodnutí soudů obecných. Při svém přezkumu vychází Ústavní soud z materiálního pojetí ústavně zaručených práv a posuzuje postup obecných soudů především v rozsahu, zda nevykazuje prvky svévole; což se týká i výsledku řízení.

Jak bylo zjištěno z obsahu vyžádaného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. , po jednání odvolacího soudu vedlejší účastník (žalovaný), kterému byly přiznány náklady řízení, tamnímu soudu (Krajskému soudu v Brně) doručil podání, v němž cestovní náklady (náklady jízdného) spjaté s účastí při jednání soudu přesně specifikoval (č. l. 51). Z tohoto konkrétního vymezení, jak patrno, odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel a jej v napadeném výroku rozsudku reflektoval.

Z hlediska ústavněprávního rozměru předmětu posuzování a v kontextu materiálního nahlížení na jednotlivé komponenty práva na soudní ochranu za této situace posoudil Ústavní soud návrh stěžovatele jako nezpůsobilý svými důvody založit kasaci napadeného rozhodnutí.

Bylo tudíž mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Náhradu nákladů řízení potom navrhovateli Ústavní soud nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení , ani nebyly dány zákonné podmínky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 11. dubna 2012

Jiří Nykodým

předseda senátu Ústavního soudu