Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 197/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky R. P., zastoupené Mgr. Jitkou Kocourkovou, advokátkou, AK se sídlem Nádražní 329, 560 02 Česká Třebová, proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 4. 7. 2011 č. j. -186 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2011 č. j. -204 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností napadla stěžovatelka shora označená soudní rozhodnutí, v nichž spatřovala porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení d (dále jen " ") a dále "porušení Listiny".

Dle názoru stěžovatelky vycházely obecné soudy v řízení o výkonu rozhodnutí ve věci styku s nezletilým dítětem pouze z tvrzení otce dítěte, aniž by vyslechly dítě a jeho matku (stěžovatelku) po návratu z dovolené. Na základě těchto jednostranných tvrzení pak byly matce uloženy sankce v podobě pokuty a povinnosti účastnit se rodinné terapie. Stěžovatelka oponovala závěru, že by bránila dítěti ve styku s otcem; dítě prý otce nerado navštěvuje z toho důvodu, že o ně až donedávna nejevil zájem. Tyto skutečnosti však obecné soudy zcela přehlédly, čímž údajně porušily citovaná základní práva stěžovatelky.

II.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů spočívající zejména ve výkladu podústavního práva je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

V projednávané věci však k takovému zásahu do základních práv stěžovatelky nedošlo; s ohledem na obsah námitek je zjevné, že podaná ústavní stížnost staví Ústavní soud do role třetí přezkumné instance, což je právě ona role, která mu - jak plyne ze shora uvedeného - nepřísluší. Obecné soudy uložení pokuty i povinnosti účastnit se rodinné terapie řádně odůvodnily a proti jejich závěrům nelze mít žádných - tím méně ústavněprávních - výhrad.

Nelze navíc přehlédnout, že odvolací soud uložil povinnost účastnit se rodinné terapie oběma rodičům nezletilého dítěte (tedy nejen stěžovatelce) a již tato skutečnost významně zpochybňuje stěžovatelkou prezentovaný názor, že obecné soudy v řízení postupovaly zaujatě, vycházely toliko z jednostranných tvrzení otce dítěte a poskytovaly ochranu jeho šikanózním požadavkům. Dle názoru Ústavního soudu je naopak uložení povinnosti účastnit se rodinné terapie oběma rodičům dokladem uvážlivého a racionálního postupu odvolacího soudu.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu