Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1922/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem, AK se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2011 č. j. -56 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tím, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jež je zakotveno v ustanovení d (dále jen "") a právo vlastnit majetek ve smyslu y.

Konkrétně stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu vytkl, že se přiklonil k interpretaci podústavního práva, která byla pro stěžovatele nevýhodná, a to za situace, v níž existovalo vícero možných výkladů dotčeného zákonného ustanovení. Tím měla být dle stěžovatele porušena zásada in dubio pro mitius.

V důsledku Nejvyšším správním soudem zastávaného právního názoru pak byla zamítnuta stěžovatelem podaná reklamace proti rozhodnutí o převedení přeplatku daně z přidané hodnoty (ve výši 3 269 Kč).

II.

Bližší obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh soudního řízení netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (y). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud proto posoudil, zda obecné soudy, a zvláště pak Nejvyšší správní soud, v řízení svévolně neaplikovaly právní normy bez rozumného odůvodnění či zda se právní závěry jimi učiněné nedostaly do extrémního nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními. Pro zásah Ústavního soudu však důvody takto naznačené nalezeny nebyly.

Nejvyšší správní soud, stejně jako před ním i soud krajský, ve svém rozhodnutí pečlivě odůvodnil svůj závěr o tom, že rozhodnutí o povolení splátek je možno považovat za úkon, který přerušuje promlčecí lhůtu ve smyslu ustanovení , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto názoru ani proti jeho odůvodnění nemá Ústavní soud žádných ústavněprávních námitek.

Nejvyšším správním soudem provedený výklad - sám o sobě racionální a ústavně konformní - se nepříčí ani stěžovatelem zmiňované zásadě in dubio pro mitius. Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud - jemuž Ústavní soud i v této otázce nemůže než přitakat - v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nestál proti intepretaci podústavního práva zastávané správními úřady rovnocenný konkurenční výklad práva, nýbrž pouze výklad obtížně obhajitelný; v takové situaci pak aplikace zásady in dubio pro mitius v úvahu nepřipadá.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu