Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 839/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudkyně zpravodajky Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky Turon s. r. o. se sídlem Brno, Hlinky 133/64 zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2012 č. j. -10 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného pravomocného rozsudku obecného soudu pro porušení , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Městský soud v Brně napadeným rozsudkem vyhověl žalobě stěžovatelky, jíž se proti žalovanému domáhala zaplacení částky ve výši 1 022 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD. Zároveň stěžovatelce přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 5 280 Kč.

Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti brojí výhradně proti výroku napadeného rozsudku o nákladech řízení, třebaže petitem se domáhá zrušení rozsudku celého. Vzhledem k tomu, že ve věci samé jí bylo vyhověno, není důvod stížnosti proti výroku I. ani věcně dán.

Stěžovatelka vytýká obecnému soudu, že ke svému rozhodnutí dospěl na základě nesprávného právního posouzení věci, neboť při rozhodování o nákladech řízení vycházel z , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, místo aby aplikoval , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka sice uznává, že ustanovení umožňuje, aby soud rozhodl podle advokátního tarifu, odůvodňují-li to okolnosti případu, ale namítá, že od 1. 1. 2001 soudy rozhodovaly pouze podle , a za tu dobu vzniklo obecné povědomí o způsobu jejich rozhodování, které se stalo stabilním a očekávatelným. Uvedeným postupem je výrazně zasahováno do právní jistoty účastníků řízení. Obecné soudy přebírají bez rozmyslu praxi Ústavního soudu, kterou však stěžovatelka považuje za protiústavní, neboť dochází k popření principu legitimního očekávání a odchýlení se od léta zažité praxe.

Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu , o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou.

Argumentačně obdobnými ústavními stížnostmi týkajícími se shodné právní problematiky se Ústavní soud podrobně zabýval v zamítavém nálezu ze dne 29. 3. 2012 vedeném pod

sp. zn.

, jímž je jeho senát posuzující nynější věc vázán. Závěry v něm vyslovené se proto uplatní i v daném případě a výrok o nákladech řízení napadeného rozsudku nelze považovat za protiústavní. Ústavní soud tedy na právnímu zástupci stěžovatelky známé odůvodnění citovaného nálezu pouze odkazuje.

Vzhledem k tomu, že v řízení před Městským soudem v Brně nebyla porušena základní práva stěžovatelky, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2012

Stanislav Balík

předseda senátu