Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1037/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci stěžovatelky Ing. J. S., právně zastoupené JUDr. Petrem Zajícem, LL.M., advokátem se sídlem Vítkovická 3083/1, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2012 č.j. -108, usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2010 č.j. -86, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2010 č.j. -76, usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2009 č.j. -64, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2009 č.j. -56, usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2008 č.j. -12, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním učiněným ve lhůtě dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené d (dále jen " ").

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že podala dne 14. 8. 2008 žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 9.2 006, č.j. , kterou namítala vadu řízení ve smyslu . Vada řízení spočívala v nedostatečném zastoupení druhého účastníka zmiňovaného řízení, Statutárního města Ostrava, Městský obvod Ostrava - jih, neboť plná moc jím udělená advokátce vykazovala nedostatky, nevztahovala se na předmětné řízení, a tedy účastník řízení Statutární město Ostrava nebyl řádně procesně zastoupen. Žalobu stěžovatelka dále doplnila podáním ze dne 3. 12. 2008. Stěžovatelka požádala s žalobou pro zmatečnost o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení právního zástupce. Její žádosti nebylo vyhověno, soud I. stupně rozhodl usnesením ze dne 11. 12. 2008 č.j. - 12 tak, že stěžovatelce se osvobození od soudního poplatku nepřiznává z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva a návrh na ustanovení právního zástupce se zamítá.

K odvolání stěžovatelky krajský soud napadené usnesení usnesením ze dne 10. 8. 2009 č.j. - 56 potvrdil. Dalším podáním ze dne 14. 10. 2009 se stěžovatelka opět domáhala osvobození od soudního poplatku a ustanovení právního zástupce, řízení o této žádosti bylo zastaveno z důvodu překážky věci rozhodnuté podle , a to usnesením ze dne 21. 10. 2009 č.j. - 64. Proti tomuto usnesení se stěžovatelka odvolala, odvolání však vyhověno nebylo a krajský soud napadené usnesení potvrdil.

Dne 19. 3. 2010 pak stěžovatelka podala návrh na změnu žaloby, a to tak, že podává žalobu o obnovu řízení. Změna žaloby byla usnesením okresního soudu ze dne 30. 3. 2010 č.j. připuštěna. Následně usnesením ze dne 1. 9. 2010 okresní soud řízení o obnovu řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. K odvolání stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí krajský soud usnesení o zastavení řízení ze dne 1. 9. 2010 potvrdil usnesením ze dne 4. 1. 2012 č.j. - 108. Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání, stěžovatelka tak vyčerpala všechny přípustné opravné prostředky.

Stěžovatelka tvrdí, že jí svědčilo právo na osvobození od soudního poplatku, jakož i na soudní ustanovení právního zástupce, neboť soudy vzaly za prokázanou její tíživou majetkovou situaci, která odůvodňuje osvobození od soudního poplatku. Vzhledem k majetkové situaci si stěžovatelka nemůže dovolit služby advokáta, proto jí měl být advokát ustanoven soudem dle . Stěžovatelka dále spatřuje zkrácení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve skutečnosti, že v řízení rozhodovali vyloučení soudci.

Ústavní stížnost je částečně zjevně neopodstatněná a částečně opožděná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Stěžovatelka se v ústavní stížnosti dovolává porušení y, jímž je garantováno, že každý se může domáhat svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu.

Je však bez dalšího zřejmé, že toto právo jí upřeno nebylo; dostalo se jí adekvátního postavení účastníka řízení, proti nepříznivému rozhodnutí soudu prvního stupně jí byl k dispozici opravný prostředek, který využila; odvolací soud se jím zabýval a s námitkami, které v něm stěžovatelka uplatnila, se vypořádal.

To je v zásadě vše, co z y lze pro ústavněprávní přezkum vyvodit. Neplyne odtud garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatelka za správné pokládá.

Výjimkou jsou situace, kdy interpretace podústavního práva, již obecné soudy zvolily, založila porušení některého (jiného) základního práva stěžovatele, případně ve střetu dvou výkladových alternativ byl pominut možný výklad jiný, ústavně konformní, anebo je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jež je v soudní praxi respektován, případně představuje interpretační libovůli bez smysluplného odůvodnění.

Oproti očekáváním stěžovatelky však právní názory, jež byly obecnými soudy v dané věci uplatněny, za protiústavní - v právě uvedeném smyslu - mít evidentně nelze.

K samotné povaze rozhodnutí obecného soudu o tom, zda byly či nikoliv naplněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce k ochraně jejích zájmů Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje, že odpovídající posouzení "spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů ( y) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl" (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2000,

sp. zn.

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 19, usnesení č. 28, str. 275 a násl.). Pouze tehdy, jestliže by nesprávná aplikace zákonných ustanovení obecnými soudy měla za následek porušení některého z ústavně zaručených práv či svobod, například v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, by byl Ústavní soud povolán k ochraně práv stěžovatelky zasáhnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2006,

sp. zn.

či nález ze dne 8. 7. 1999,

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 15, nález č. 98, str. 17 a násl.).

Z odůvodnění napadeného usnesení okresního soudu vyplývá, že se řádně zabýval skutečnostmi rozhodnými pro osvobození stěžovatelky od soudních poplatků. Při hodnocení vyšel především z ustanovení , podle něhož může předseda senátu přiznat účastníku osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Dle náhledu okresního soudu první podmínka přiznání osvobození od soudních poplatků sice naplněna byla, nicméně podmínka druhá nikoliv. K obdobným závěrům dospěl následně i krajský soud. K námitce, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce třeba poznamenat, že odvolací soud se jí zabýval i přesto, že stěžovatelka přes poučení soudu I. stupně námitky dle zákonných ustanovení nedoplnila. Dospěl pak k závěru, že soudce Mgr. D. Š. vyloučen není, přičemž odůvodnění tohoto závěru lze považovat za dostatečné.

Na podkladě shora uvedeného je možno uzavřít, že podmínky, za kterých obecnými soudy provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, splněny nejsou, a stěžovatelce se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto musí uzavřít, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti ústavní stížnost ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2010 č. j. -86 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2012 č. j. -108 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení , ve vztahu k ostatním napadeným rozhodnutím pak návrh odmítl jako opožděný dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2012

Stanislav Balík

předseda senátu