Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1131/12

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. O. N., zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Janotou, advokátem se sídlem Ostrava, 28. října 1727/108, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2010 ve věci sp. zn. a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2009 ve věci sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, jimiž měla být porušena ustanovení , a d.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Stěžovatel petitem své ústavní stížnosti, stejně jako jejím obsahem, brojí proti rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci, jimiž byla vyslovena neplatnost valné hromady společnosti ENVIRMINE spol. s r. o. ze dne 11. 3. 2009, na jejímž základě byl stěžovateli vyplacen podíl na zisku této společnosti ve výši 4 998 000,- Kč, pročež mu vznikla povinnost takto přijaté plnění vrátit.

Dle ustanovení je možno ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Lhůtu k podání ústavní stížnosti však stěžovatel neodvíjí od doručení ústavní stížností napadeného usnesení vrchního soudu, nýbrž od usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2011, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2011, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba pro zmatečnost i žaloba na obnovu řízení.

Podává-li proto stěžovatel ústavní stížnost proti rubrikovaným usnesením s tím, že šedesátidenní lhůtu k jejímu podání odvíjí od doručení usnesení vrchního soudu vydanému v řízení o stěžovatelově žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, je zjevné, že podává ústavní stížnost po lhůtě, neboť ta mu počala běžet již po doručení rubrikovaného usnesení vrchního soudu, jímž byla potvrzena neplatnost valné hromady ze dne 11. 3. 2009. Stěžovatelův odkaz na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. přitom není případný.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu podle ustanovení nezbylo než ústavní stížnost pro její opožděnost odmítnout.

Pro úplnost je možno poznamenat, že pokud by stěžovatel nebrojil proti v petitu označeným usnesením, nýbrž proti usnesení vrchního soudu ze dne 22. 12. 2011 a proti usnesení krajského soudu ze dne 10. 3. 2011, bylo by taktéž nutno ústavní stížnost odmítnout, neboť - jak sám informuje v ústavní stížnosti - stěžovatel napadl usnesení vrchního soudu dovoláním, o němž Nejvyšší soud v době podání ústavní stížnosti nerozhodl. V takovém případě by se tak - bez ohledu na skutečnost, že přípustnost dovolání je v režimu "uvážení" - jednalo o ústavní stížnost nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2012

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj