Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2849/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného, ve věci stěžovatelů Ing. J. N., Ing. J. V., CSc., společnosti Polytechna Group, s. r. o., se sídlem Thámova 181/20, Praha 8 - Karlín, společnosti NEVACO s. r. o., se sídlem Thámova 181/20, Praha 8 - Karlín, společnosti SOUNDSPHERE s. r.o., se sídlem Ledecká 1, Praha 6 a společnosti JOKK, s. r. o., se sídlem Horní Jirčany 365, Jesenice u Prahy, zastoupených Mgr. Janou Bendovou Maruškovou, advokátkou, se sídlem Stankovského 144, Čelákovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011 č. j. -162, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2009 č. j. -148, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 4. 2009 č. j. -120, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Dne 26. 9. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost doplněná postupně tak, aby splňovala podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich základní lidská práva (svobody) garantovaná jim zejména d (dále jen " "), Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i dodatkovými protokoly k Úmluvě. Konkrétně stěžovatelé v ústavní stížnosti zmiňují právo na spravedlivý proces, právo na ochranu majetku, jakož i právo na náhradu škody. V řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, se stěžovatelé domáhali po České republice - Ministerstvu spravedlnosti České republiky náhrady nemajetkové i majetkové újmy. To proto, že stěžovatel Ing. N. a Ing. V. byli trestně stíháni, ovšem po několikaletém vedení trestního řízení byli zproštěni obvinění s tím, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byli stíháni. Stěžovatelé jednak uplatňovali nárok na nemajetkovou újmu způsobenou tvrzenými průtahy ve zmíněném trestním řízení, jednak požadovali náhradu škody spočívající v tom, že konkrétně společnost Polytechna Group, s. r. o., hradila za Ing. N. a za Ing. V. náklady obhajoby. Ostatní právnické osoby (včetně společnosti Polytechna Group, s. r. o.) vystupující v řízení o ústavní stížnosti jako stěžovatelé pak žádaly náhradu škody vzniklou údajně nucenou změnou v jejich statutárních orgánech (Ing. N. a Ing. V. museli být podle názoru stěžovatelů nahrazeni jinými fyzickými osobami). Soudy jim ovšem žádný z požadovaných nároků nepřiznaly.

II.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není totiž součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, takže jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních.

Stěžovatelé se v ústavní stížnosti dovolávali ochrany shora citovaných základních práv (svobod). Ústavní soud tedy přezkoumal z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení, z něhož tato rozhodnutí vzešla, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ke konkrétním námitkám stěžovatelů Ústavní soud dodává následující:

V řízení nebylo přistoupeno k rozšíření žaloby o eventuální petit (srov. číslo 76 vyžádaného soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. ). Už jen z tohoto formálního důvodu nebyla společnost Polytechna Group, s. r. o., aktivně věcně legitimována ve vztahu k nároku na náhradu nákladů obhajoby. Za této situace ostatně společnost Polytechna Group, s. r. o., mohla ve vztahu k tomuto nároku podat samostatnou žalobu.

Vytýkají-li stěžovatelé soudům, že v řízení o náhradě nemajetkové újmy dospěly k závěru, že se trestní soudy posuzující případnou trestnou činnost stěžovatelů Ing. N. a Ing. V. nedopustily průtahů v řízení, pak Ústavní soud dospěl k závěru, že tento závěr je v ústavní stížností napadených rozhodnutích dostatečně odůvodněn. Nadto, pokud stěžovatelé v ústavní stížnosti dovozují průtahy například ze situace, kdy prvostupňové rozhodnutí v trestním řízení bylo vydáno dne 29. 9. 2004, zrušující rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 22. 2. 2005 a nové prvostupňové rozhodnutí 3. 6. 2005, pak v tom Ústavní soud na rozdíl od stěžovatelů žádné průtahy neshledal.

Tvrdí-li konečně stěžovatelé v ústavní stížnosti (aniž by svá tvrzení blíže specifikovali), že Městský soud v Praze na základě nepravomocného trestního rozhodnutí svévolně vymazává statutární orgány stěžovatelů, pak z obchodního rejstříku tato skutečnost není zřejmá.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle , ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu