Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1138/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu stěžovatelky T. R., směřujícím proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -261 ze dne 17. ledna 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 26. března 2012 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -261 ze dne 17. ledna 2012. Stěžovatelka v návrhu dále uvedla, že žádá o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti právním zástupcem, o kterého již požádala Českou advokátní komoru. Podání této žádosti však stěžovatelka nijak nedoložila, přičemž ani neuvedla, kdy měla žádost na Českou advokátní komoru podat.

Dříve, než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumá, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní soud zjišťuje, že stěžovatelka nerespektovala ustanovení , jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem a je nutno konstatovat, že ústavní stížnost obsahovala i řadu dalších vad. Stěžovatelka navíc ústavní stížnost podala poslední den lhůty k jejímu podání.

Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka podala od roku 2007 k Ústavnímu soudu již 12 ústavních stížností, přičemž v řízeních vedených pod

sp. zn.

,

,

,

a

byla vyzvána k odstranění vad podání a poučena zejména o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem i o možnosti obrátit se s žádostí o přidělení advokáta na Českou advokátní komoru. Stěžovatelce je tak z předchozích řízení známo, jaké náležitosti pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelky, aby podala ústavní stížnost splňující náležitosti ustanovení a násl. .

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Na uvedeném názoru nic nemění ani údajná žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti právním zástupcem, o kterého podle jejího tvrzení požádala Českou advokátní komoru. Ústavnímu soudu je z jeho činnosti známo, že žádosti o určení advokáta jsou Českou advokátní komorou vyřízeny obvykle v době kratší než jeden měsíc. Zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti je tak dostatečná na to, aby mohl být stěžovatelce případně též určen advokát. K dotazu na Českou advokátní komoru, pobočka Brno, bylo dne 28. března 2012 Ústavnímu soudu sděleno, že v projednávané věci k uvedenému dni žádnou žádost stěžovatelky o určení advokáta Česká advokátní komora neobdržela. Pokud stěžovatelka podala žádost na konci lhůty k podání stížnosti, či až po jejím uplynutí, a nepodala tedy žádost včas tak, aby mohla být ústavní stížnost podána prostřednictvím advokáta ve lhůtě k jejímu podání (přičemž ani nebyl zjištěn žádný důvod, který včasnému určení advokáta bránil), musí si nést následky svého počínání.

Soudkyně zpravodajka tak v posuzované věci shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení a ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 3. dubna 2012

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka