Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1046/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. dubna 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera o ústavní stížnosti společnosti Turon, s. r. o., se sídlem v Brně, Hlinky 64, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. ze dne 17. ledna 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel svou ústavní stížností napadá výše označený rozsudek, jímž soud vyhověl jeho žalobě o zaplacení částky 1.022,- Kč s příslušenstvím (představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu), na náhradě nákladů řízení, na nichž bylo požadováno 8.880,- Kč, mu však přiznal pouze částku 5.280,- Kč. Tímto rozsudkem se cítí dotčen v právech, zakotvených v , v , a d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V důvodech ústavní stížnosti uvádí, že nesouhlasí s výrokem o nákladech řízení, považuje jej za rozhodnutí nejen porušující jeho práva, ale i za značně nestandardní, neboť nevychází z , v platném znění, nýbrž z Od 1. 1. 2001 soudy rozhodovaly pouze podle , přesto v předmětné věci soud postupoval podle , přičemž dle jeho přesvědčení nemůže být pro určení výše nákladů určující samotná "snadnost" sporu, když nelze objektivně zjistit, který případ je snadný a který ne. Dále vyslovil přesvědčení, že předmětným rozhodnutím byl zcela potlačen princip naplnění legitimního očekávání. Modifikace ustanovení ohledně nákladů řízení ze strany soudů "směrem k žalobcům" je podle něj jasně v rozporu s myšlenkou zásady spravedlivého procesu a rozdílným postupem soudů je narušena právní jistota, přičemž v uvedeném spatřuje porušení práv výše označených. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti rozvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal. Obecný soud se danou věcí řádně zabýval, přičemž o nákladech řízení rozhodl v souladu se zákonnou úpravou ( a ). Jeho rozhodnutí nepokládá Ústavní soud za nepředvídatelné z důvodů, které již uvedl ve svých rozhodnutích vydaných ve srovnatelných věcech

sp. zn.

,

,

a

. Napadené rozhodnutí podle Ústavního soudu neobsahuje prvky libovůle, neboť aplikace a nepřiznání nákladů řízení stěžovateli v plné jím požadované výši, odůvodněné množstvím obsahově stejných stěžovatelem podaných žalob (a v podstatě tak tedy i jejich neúčelností ve smyslu aplikovaného ustanovení ), je soudem, byť stručně, zdůvodněno. Závěr vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení v plné výši považuje Ústavní soud za akceptovatelný a do ústavně zaručených práv stěžovatele nezasahující, přičemž zároveň odkazuje na své úvahy a závěry, týkající se rozhodování Ústavního soudu o nákladech řízení, zejména pak v bagatelních věcech, uvedené v již zmiňovaném rozhodnutí

sp. zn.

ze dne 27. prosince 2011.

Z uvedených důvodů byla stížnost podle , o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2012

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu