Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1081/12

Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele M. B., zastoupeného JUDr. Klárou Slámovou, advokátkou se sídlem Urbánkova 3360/47, 143 00 Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2012 č. j. -61, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2011 sp. zn. a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2010 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a ústavních kautel, zakotvených v , , 3 a 4, , , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel obecným soudům především vytkl, že z pohledu aplikovaného zákona a takto kvalifikace dle , , nebyl stíhán pro zvlášť závažný zločin, a proto neměly soudy v kontextu dikce § 88 odst. 1 trestního řádu provést důkaz odposlechy. V této souvislosti se stěžovatel dovolával rozhodovacích důvodů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2011 č. j. -65, dle nichž za této situace, při spáchání trestného činu před nabytím účinnosti citovaného zákona, je takový důkaz procesně nepoužitelným. Stěžovatel vyjádřil dále přesvědčení, že popis skutku ve výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze neodpovídá použité právní kvalifikaci a že z něj není patrno jednak jeho zavinění ve formě úmyslu, jednak ani objektivní stránka potud, pokud se týče příčinné souvislosti mezi jednáním a trestněprávně relevantním následkem. Konečně stěžovatel také namítal, že obecné soudy oproti obžalobě precizovaly popis skutku v jeho neprospěch a Vrchní soud v Praze učinil tak posléze v rozporu se zásadou zákazu reformationis in peius i k jeho odvolání. Ze všech těchto blíže rozvedených důvodů se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak se podává z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné [§ 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu] poté, co náležitě v nezbytném rozsahu a ústavně akceptovatelným způsobem reagoval na (v ústavní stížnosti opakované) námitky stěžovatele, spadající pod rozsah dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Za této situace na obsah napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu postačí jako na výraz nezávislého soudního rozhodování ( y ČR) odkázat. Nutno zdůraznit, že ve vztahu k zákonu odpovídajícímu použití odposlechů jako důkazu stěžovatel naprosto opomíjí v odůvodnění vyložené důvody, jež danou intertemporální situaci od citovaného usnesení Nejvyššího soudu odlišují, resp. staví do zcela jiné argumentační pozice. Odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze potom ústavněprávní vady, posouzeno pod aspektem námitek stěžovatele, rovněž nevykazuje.

V důsledku toho byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2012

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu