Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 105/12

Ústavní soud rozhodl dne 5. dubna 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. B., právně zastoupeného JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem AK se sídlem ul. U Jiskry 114/1, 408 01 Rumburk, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -30 ze dne 19. října 2011, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 6. června 2011 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. dne 22. července 2011, za účasti 1. Nejvyššího správního soudu a 2. Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. ledna 2012, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 27. února 2012, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -30 ze dne 19. října 2011, usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 6. června 2011, jakož i usnesení Městského soudu v Praze č. j. -21 ze dne 22. července 2011, a to pro porušení d a dále Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 6. června 2011 bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě žalobce K. B. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva financí, Ústředního finančního a daňového ředitelství č. j. -392 ze dne 28. prosince 2010.

Usnesením Městského soudu v Praze č. j. -21 ze dne 22. července 2011 bylo rozhodnuto, že žalobci se vrací soudní poplatek z podané žaloby proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva financí, Ústředního finančního a daňového ředitelství č. j. -392 ze dne 28. prosince 2010, tj. částka 2 000,- Kč k rukám právního zástupce žalobce.

Usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. -30 ze dne 19. října 2011 byla odmítnuta kasační stížnost žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. dne 22. července 2011.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudní poplatek zaplatil již dne 9. června 2011 a městský soud mu tedy neměl včas zaplacený soudní poplatek vracet, ale měl své usnesení ze dne 6. června 2011 o zastavení řízení zrušit.

III.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud se nejprve zaměřil na posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti ve vztahu k usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -30 ze dne 19. října 2011. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. -30 ze dne 19. října 2011 byla jako nepřípustná odmítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -21 ze dne 22. července 2011. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší správní soud poukázal na , (dále jen " "), ve kterém se uvádí, že kasační stížnost je nepřípustná, jestliže směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Usnesení o vrácení soudního poplatku je podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutím o nákladech řízení, a proto je kasační stížnost podaná proti takovému rozhodnutí podle nepřípustná. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle za použití odmítl jako nepřípustnou.

Ve vztahu k napadenému usnesení, jímž Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost stěžovatele jako nepřípustnou, se Ústavní soud zabýval otázkou, zda nedošlo k porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces ( y i Úmluvy), a to nikoli z pohledu porušení subjektivního práva hmotného, nýbrž pro denegatio iustitiae (odmítnutí spravedlnosti).

Pokud Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda Nejvyšší správní soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení správního, tj. zda bylo dodrženo právo stěžovatele, aby byl jeho návrh stanoveným postupem projednán. Jak bylo zjištěno z obsahu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší správní soud v souladu s příslušnými ustanoveními posoudil přípustnost kasační stížnosti. V odůvodnění svého rozhodnutí ústavně konformním způsobem vyložil, proč přípustnost kasační stížnosti v předmětné věci neshledal.

Dále se Ústavní soud zaměřil na posouzení ústavní stížnosti v části směřující proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 6. června 2011 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -21 ze dne 22. července 2011. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění formálních náležitostí této části ústavní stížnosti.

Jak výše uvedeno, kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -21 ze dne 22. července 2011, kterým městský soud rozhodl, že žalobci se vrací soudní poplatek z podané žaloby, nebyla přípustná. Lhůta k podání ústavní stížnosti, směřující proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze, tak stěžovateli počala běžet již ode dne následujícího od jeho doručení. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že výše uvedené usnesení Městského soudu v Praze mu bylo doručeno dne 29. července 2011. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána až po uplynutí šedesátidenní lhůty zákonem stanovené pro její podání, tedy opožděně.

Protože usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 6. června 2011, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva financí, Ústředního finančního a daňového ředitelství č. j. -392 ze dne 28. prosince 2010, bylo vydáno dříve, než výše uvedené usnesení Městského soudu v Praze č. j. -21 ze dne 22. července 2011, je zřejmé, že ústavní stížnost směřující proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 6. června 2011 byla podána rovněž opožděně.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -30 ze dne 19. října 2011 podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní stížnost, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 6. června 2011 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -21 ze dne 22. července 2011, Ústavní soud odmítl podle ust. cit. zákona pro opožděnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. dubna 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu