Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 359/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. března 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky A. D., zastoupené Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 28, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. ze dne 16. prosince 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces dle d, jakož i porušení , a y ČR, a porušení práva vlastnického, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu a domáhá se jeho zrušení.

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a připojeného napadeného rozhodnutí, podal Dopravní podnik hl. m. Prahy, a. s., v jednom dni 5 samostatných návrhů na výkon rozhodnutí proti povinné stěžovatelce k exekutoru JUDr. Juraji Podkonickému na základě pravomocných exekučních titulů z roku 2003 a v dalších dvou následujících měsících pak k témuž exekutorovi další dva návrhy na výkon rozhodnutí, přičemž právním důvodem pravomocně přiznaných pohledávek bylo vždy stěžovatelkou neuhrazené jízdné a přirážka v pražské MDH. Tato ke dni 6. 12. 2011 vymáhané pohledávky splnila ve třech případech a v poměru ke zbývajícím čtyřem uvedeného dne podala návrh na spojení věcí dle Tento její návrh na sloučení věcí projednávaných u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , , a ke společnému řízení jmenovaný soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl, přičemž své rozhodnutí s odkazem na ustanovení neodůvodnil.

Proti tomuto usnesení obecného soudu podává stěžovatelka obsáhlou ústavní stížnost, v níž, s poukazem na judikaturu Ústavního soudu - nálezy

sp. zn.

,

,

,

a

a názory v uvedených rozhodnutích Ústavním soudem zaujaté, napadeným rozhodnutím nerespektované a poskytující tak ochranu šikanóznímu výkonu práva ze strany dopravního podniku, tvrdí porušení shora označených základních práv a vzhledem ke způsobu - ve stížnosti rovněž podrobně popsanému, jakým dopravní podnik uplatňuje svá práva v typově obdobných věcech, dovozuje také prioritu a přijatelnost své ústavní stížnosti.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Senát posuzující tuto věc názory vyjádřené Ústavním soudem k problematice spojování věcí dopravních podniků proti týmž žalovaným, resp. povinným v typově stejných věcech již v dřívější, stěžovatelkou citované judikatuře, zcela sdílí, nelze však podle něj pomíjet, že stěžovatelkou citovaná rozhodnutí byla vydávána v řízeních, kdy ústavní stížností byla napadána vesměs již rozhodnutí, týkající se přiznaných nákladů exekučního řízení. Ústavní stížností byly napadány exekuční příkazy k úhradě nákladů exekuce na rozdíl od nyní posuzované ústavní stížnosti brojící "pouze" proti procesnímu usnesení exekučního soudu, jímž nebylo vyhověno návrhu na spojení věcí téhož dlužníka, resp. povinného. Jakkoli pak má Ústavní soud i v této věci za to, že nic nebránilo a zásada hospodárnosti řízení tomu jistě velela, aby návrhu stěžovatelky na spojení věcí ke společnému projednání bylo vyhověno, přece jen je toho názoru, že tomuto návrhu nevyhovující procesní rozhodnutí samotné, jež má jen povahu usnesení upravujícího vedení řízení, jímž soud ani není vázán a jímž řízení nekončí, navíc ve věci, kterou sama stěžovatelka považuje za bagatelní, není způsobilé zasáhnout do shora označených základních práv stěžovatelky, a to také s přihlédnutím k tomu, že ani nelze předem vyloučit, že příslušný exekutor, případně následně soud nebude při vyčíslování nákladů řízení a rozhodování o nich v předmětných věcech respektovat shora označené nálezy Ústavního soudu a řídit se tam uvedenými úvahami, vztahujícími se k proporcionalitě přiznávaných nákladů řízení k výši vymáhaných pohledávek a k účelnosti vynakládaných nákladů řízení ze strany oprávněného.

Z uvedených důvodů a za stavu, kdy stěžovatelce nelze přisvědčit ani v její výhradě o zásahu do práva na zákonného soudce, jímž podle ní je ten soudce, kterému byla přidělena prvá z věcí navržených ke spojení, přisvědčit nelze, neboť nic takového z procesních pravidel zákonného soudce určujících neplyne, byla její ústavní stížnost odmítnuta podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2012

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu