Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 797/12

Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci navrhovatelky D. N., zastoupené Mgr. Pavlem Pěnkavou, advokátem se sídlem Ostrava, Místecká 329/258, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2011 č. j. -249, Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. srpna 2009 č. j. -221 a Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově ze dne 20. 1. 2009 č. j. -195, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v a d. U Okresního soudu v Karviné podala žalobu proti notářce, jejíž pracovnice podle jejího přesvědčení nepostupovala při ověřování podpisu na kupní smlouvě řádně, čímž zavinila, že tuto podepsala osoba vystupující podvodně pod identitou skutečného vlastníka prodávané nemovitosti, což mělo za následek neplatnost smlouvy a vznik škody na její straně (jako kupující) ve výši 700.000,- Kč. Poněvadž soud I. stupně žalobu zamítl a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil, podala proti rozsudku soudu II. stupně dovolání. V něm zejména namítala nesprávný postup soudů, které při posuzování odpovědnosti žalované vycházely z normy, která nabyla účinnosti až po vzniku škody a nikoliv podle notářského řádu, stanovícího odpovědnost notáře za škodu, která byla účastníkovi způsobena v souvislosti s výkonem jeho činnosti a existenci liberačních důvodů neobsahujícího. K uvedenému však Nejvyšší soud nepřihlédl, ve svém rozsudku dospěl k závěru, že odvolací soud sice zcela přesně v odůvodnění nevymezil předpoklady odpovědnosti žalované, rozhodl však věcně správně, a proto dovolání zamítl. Dále stěžovatelka uvedla, že takový výklad a závěr soudu - podle ní k nedbalé činnosti při úředním úkonu, vede k porušování základních právních jistot občanů. Sama se stala výrazně poškozeným subjektem transakce, proto hledala alespoň jistou míru satisfakce újmy, té se jí nedostalo, při rozhodování o nákladech řízení soudy ani nepoužily ustanovení . Z uvedených důvodů proto navrhla zrušení všech výše citovaných rozsudků.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí je také zjištění, že byl návrh podán po lhůtě k tomu stanovené [ , odst. 3 a 4, zákona č , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud ze skutkových zjištění učiněných soudy za použití a výkladu a násl. , o notářích a jejich činnosti (notářského řádu ve znění účinném v době ověření podpisu na kupní smlouvě) opodstatněně shledal, že k nesprávnému výkonu notářské činnosti při ověřování podpisu nedošlo, žalovaná proto není odpovědná za škodu podle notářského řádu a k prokazování zprošťujících okolností tedy důvod nebyl ani dán. Proto dovolání, které tak nenaplnilo obsah , opodstatněně zamítl, když v odůvodnění konstatoval, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné - na jeho vyčerpávající obsah lze v dalším odkázat.

Ústavní soud připomíná, že v posuzované věci jde o případ odlišný ve srovnání s věcí rozhodovanou pod

sp. zn.

. Jak Ústavní soud uvedl v bodu 30. odůvodnění nálezu

sp. zn.

, je "nezbytné, aby notář vždy zkoumal nejen totožnost účastníků a jejich zástupců, ale také pravost zástupcem předkládané plné moci". Způsob a intenzita tohoto ověřování závisí na povaze ověřované skutečnosti, zejména na tom, zda jde o u veřejnoprávní či soukromoprávní.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut, návrh směřující proti rozhodnutí soudu I. a II. stupně pak jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené [ , odst. 1 písm. b) , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 27. března 2012

Jiří Nykodým

předseda senátu Ústavního soudu