Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
73747.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 3355/11
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. Josefem Nováčkem, advokátem se sídlem Jindřichův Hradec, Sládkova 351/II, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2011, čj. Ncp 328/2011 - 116, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo určeno, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy. Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud konstatoval, že nesprávným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze byl zkrácen na svých ústavně zaručených právech podle čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústav y ČR a dále podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
Podstatou jeho ústavní stížnosti je nesouhlas s výrokem usnesení vrchního soudu, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné okresní soudy. Podle stěžovatele se vrchní soud námitkou věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Jindřichově Hradci zabýval pouze formálně. Stěžovatel jako tichý společník poskytl podnikateli nehmotný vklad do podnikání v podobě know-how provozu, spor je tedy i sporem o nároky z průmyslového vlastnictví. Věci, v nichž převažuje prvek obchodního práva, by měly projednávat v první instanci krajské soudy, které jsou na tyto věci specializovány. Řešení sporu nekompetentním soudem může, ve svém důsledku, vést k porušení zákonem chráněných práv k výsledkům tvůrčí duševní činnosti.
Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, bylo vyžádáno vyjádření Vrchního soudu v Praze. Ten uvedl, že Okresní soud v Jindřichově Hradci předložil k námitce stěžovatele věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí podle § 104a odst. 2 OSŘ . Při rozhodování o věcné příslušnosti vycházel ze závěru, že ve sporu vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci se stěžovatel domáhá vydání bezdůvodného obohacení a nevystupuje jako podnikatel. Proto dovodil věcnou příslušnost podle § 9 odst. 1 OSŘ . Zdůraznil, že spor vedený u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 19 C 53/2010 o zaplacení částky 3,808.000,- Kč s příslušenstvím byl zahájen na základě žaloby stěžovatele, doručené tomuto soudu dne 3. 2. 2010. Stěžovatel tedy v době podání žaloby neměl pochybnosti o věcné příslušnosti okresního soudu. Nedostatek věcné příslušnosti vznesl až podáním doručeným Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci dne 19. 1. 2011. Žalovaný Ing. V. P. s touto námitkou nesouhlasil, spis byl proto předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí podle § 104a odst. 2 OSŘ . Stěžovatel svým procesním postupem sleduje vyřešení otázek hmotného práva prostřednictvím námitek vůči věcné příslušnosti soudu, u kterého žalobu podal.
Vyjádření bylo zasláno stěžovateli k replice, ten nijak nereagoval.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice stěžovatele s právními závěry Vrchního soudu v Praze. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení jen další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Toto postavení však Ústavnímu soudu nepřísluší (čl. 83 Ústav y ČR).
Posláním Ústavního soudu je tedy především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech. Ústavní soud se neztotožnil s názorem stěžovatele, že by v dané věci došlo k porušení Listiny základních práv a svobo d a Ústav y ČR. Ve věci není nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Celý spor teprve začíná a stěžovatel tak má k dispozici celý proces, vedený před nezávislými soudy této země. Pokud vrchní soud rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. V dané věci se jedná pouze o polemiku na úrovni jednoduchého práva, která nemá ústavněprávní přesah.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2012
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu