Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3355/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. Josefem Nováčkem, advokátem se sídlem Jindřichův Hradec, Sládkova 351/II, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2011, čj. - 116, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo určeno, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy. Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud konstatoval, že nesprávným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze byl zkrácen na svých ústavně zaručených právech podle a y ČR a dále podle a d.

Podstatou jeho ústavní stížnosti je nesouhlas s výrokem usnesení vrchního soudu, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné okresní soudy. Podle stěžovatele se vrchní soud námitkou věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Jindřichově Hradci zabýval pouze formálně. Stěžovatel jako tichý společník poskytl podnikateli nehmotný vklad do podnikání v podobě know-how provozu, spor je tedy i sporem o nároky z průmyslového vlastnictví. Věci, v nichž převažuje prvek obchodního práva, by měly projednávat v první instanci krajské soudy, které jsou na tyto věci specializovány. Řešení sporu nekompetentním soudem může, ve svém důsledku, vést k porušení zákonem chráněných práv k výsledkům tvůrčí duševní činnosti.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, bylo vyžádáno vyjádření Vrchního soudu v Praze. Ten uvedl, že Okresní soud v Jindřichově Hradci předložil k námitce stěžovatele věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí podle . Při rozhodování o věcné příslušnosti vycházel ze závěru, že ve sporu vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci se stěžovatel domáhá vydání bezdůvodného obohacení a nevystupuje jako podnikatel. Proto dovodil věcnou příslušnost podle . Zdůraznil, že spor vedený u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. o zaplacení částky 3,808.000,- Kč s příslušenstvím byl zahájen na základě žaloby stěžovatele, doručené tomuto soudu dne 3. 2. 2010. Stěžovatel tedy v době podání žaloby neměl pochybnosti o věcné příslušnosti okresního soudu. Nedostatek věcné příslušnosti vznesl až podáním doručeným Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci dne 19. 1. 2011. Žalovaný Ing. V. P. s touto námitkou nesouhlasil, spis byl proto předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí podle . Stěžovatel svým procesním postupem sleduje vyřešení otázek hmotného práva prostřednictvím námitek vůči věcné příslušnosti soudu, u kterého žalobu podal.

Vyjádření bylo zasláno stěžovateli k replice, ten nijak nereagoval.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice stěžovatele s právními závěry Vrchního soudu v Praze. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení jen další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Toto postavení však Ústavnímu soudu nepřísluší ( y ČR).

Posláním Ústavního soudu je tedy především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech. Ústavní soud se neztotožnil s názorem stěžovatele, že by v dané věci došlo k porušení d a y ČR. Ve věci není nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Celý spor teprve začíná a stěžovatel tak má k dispozici celý proces, vedený před nezávislými soudy této země. Pokud vrchní soud rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. V dané věci se jedná pouze o polemiku na úrovni jednoduchého práva, která nemá ústavněprávní přesah.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2012

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu