Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 688/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného Mgr. Michalem Gruberem, advokátem se sídlem Brno, Novobranská 14, proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 12. 2011, čj. - 22, a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, územního odboru Olomouc, 3. oddělení obecné kriminality Služby kriminální police a vyšetřování ze dne 15. 11. 2011, čj. KRPM-5837-55/TČ-2011-140574-TAND, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti M. M. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Okresního soudu v Prostějově (dále též "odvolací soud") a usnesení Policie České republiky (dále též "policejní orgán") pro porušení y ČR, a d (dále jen " ").

Stěžovatel uvedl, že k podání vysvětlení byl předvolán třikrát. Na první předvolání se dostavil, ale nebyly mu vysvětleny ani okolnosti, ani položeny otázky, k nimž se měl vyjadřovat. Rovněž mu nebylo vysvětleno jeho procesní postavení. Odvolal se na § 100 trestního řádu (dále jen "TrŘ") s tím, že celou věc pokládá za ztrátu času. Toto později zopakoval do telefonu policistovi, který jej znovu pozval k podání vysvětlení. Ani v pořadí třetí výzvě nevyhověl. Nabyl přesvědčení, že je v pozici osoby podezřelé ze spáchání nějakého nezákonného jednání ve vztahu k osobě jménem P. H. Proto znovu, s odkazem na § 100 TrŘ, odmítl vypovídat.

Z připojených listin vyplývá, že odvolací soud zamítl stížnost stěžovatele proti rozhodnutí policejního orgánu, kterým mu byla uložena pořádková pokuta ve výši 5.000,- Kč. Z odůvodnění vyplývá, že stěžovatel, minimálně u třetího podání vysvětlení, byl bezpochyby řádně poučen a seznámen se skutečností, že předmětem jeho výpovědi je trestná činnost podezřelého P. H. Stěžovatel nereagoval ani na základní otázku policejního orgánu k bližší specifikaci důvodu odmítnutí výpovědi, tj. komu a jak, v jakých konkrétních skutečnostech spočívá jeho obava ze způsobení nebezpečí trestního stíhání. Odvolací soud poukázal i na nahrávku pořízenou stěžovatelem, bez vědomí policejního orgánu, právě při třetím bezúspěšném pokusu policejního orgánu o podání vysvětlení ze strany stěžovatele. Ta nepodporuje jeho tvrzení o nezákonném postupu policejního orgánu z důvodu absence poučení, ale naopak je z ní zřejmé, že stěžovatel byl řádně poučen.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na pořádkovou pokutu je třeba nahlížet jako na nástroj, který umožňuje zajistit nerušený a důstojný průběh procesních úkonů trestního řízení. Při jeho aplikaci je ovšem vždy nutné, aby se tak dělo jen v situacích a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví (srov. nález

sp. zn.

, N 147/38 SbNU 167). Vždy musí být nepochybně a jednoznačně prokázáno, že nastaly okolnosti vyjmenované v § 66 odst. 1 TrŘ, tak, aby uložení pořádkové pokuty orgánem činným v trestním řízení neodporovalo principu ústavní ochrany lidských práv a svobod (srov. nález

sp. zn.

, N 94/22 SbNU 311).

V posuzovaném případě policejní orgán a následně odvolací soud konstatovaly (zkráceně řečeno), že stěžovatel využil svého práva nevypovídat, aniž by toto své obecné stanovisko zdůvodnil. Tedy bez řádného zdůvodnění neuposlechl výzvy k podání vysvětlení. Proto mu byla podle 66 odst. 1 TrŘ udělena pořádková pokuta ve výši 5.000,- Kč.

Tvrzení stěžovatele o tom, že se domníval, že se měl dopustit nějakého nezákonného jednání ve vztahu k osobě jménem P. H., a proto odmítl vypovídat, nemohlo obstát. Přinejmenším při posledním pokusu policejního orgánu o podání vysvětlení je z úředního záznamu zřejmé řádné seznámení stěžovatele se skutečností, že jeho vysvětlení se týká podezřelého P. H. ve věci spáchání podvodu.

Stěžovateli nic nebránilo v tom, aby po předestření problematiky, k níž se měl vyjádřit, k věci minimálně obecně vypovídal. Až poté, co by mu byly položeny upřesňující či doplňující otázky, v nichž by mohl spatřovat ohrožení své osoby, mu příslušelo odpověď odmítnout [srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

(N 150/9 SbNU 319)]. V posuzované věci však stěžovatel, ani po opakovaném poučení o povinnosti vypovídat, s výslovným upozorněním, že nemůže odepřít svědeckou výpověď jako celek, ale toliko v části, jíž by sobě či osobě blízké mohl přivodit trestní stíhání, výzvy neuposlechl. Své obecné stanovisko o odmítnutí podání vysvětlení blíže nezdůvodnil. V důsledku absence podmínek pro odmítnutí svědecké výpovědi podle § 100 odst. 2 TrŘ přistoupil policejní orgán k uložení pořádkové pokuty. Ta byla stěžovateli uložena v nejnižší možné míře. Respektovala tak jeho majetkové poměry. Obě napadená rozhodnutí jsou srozumitelně a logicky odůvodněna. Za této situace Ústavní soud nemá důvod do činnosti orgánů činných v trestním řízení jakkoli zasahovat či je dokonce nahrazovat, neboť zjištěné okolnosti případu dostatečně naplňují podmínky pro postup podle § 66 odst. 1 TrŘ.

Policejní orgán i odvolací soud dostály své povinnosti a interpretovaly příslušná ustanovení trestního řádu z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod ( , 4 y). Při jejich aplikaci byla státní moc uplatněna v mezích stanovených zákonem, způsobem, který zákon stanoví ( y ČR, y), za současného dodržení práva na soudní a jinou ochranu ( y), kterého stěžovatel v maximální možné míře využil. Nebyl tedy zjištěn žádný zásah do jeho práva odepřít výpověď, resp. porušení zásady zákazu sebeobviňování ( y).

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2012

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu