Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 505/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. března 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera o ústavní stížnosti Ing. P. S., zastoupeného JUDr. Milanem Paláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1531/9, proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 28. dubna 2011 a usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. ze dne 23. listopadu 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí správních soudů a domáhá se jejich zrušení.

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí, byla rozsudkem Městského soudu v Praze zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR ze dne 21. 5. 2007 č. j. PO-10-10/GŘ-PE-2007, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí ředitele kanceláře generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ze dne 19. 3. 2007 ve věci zápočtu dob rozhodných pro výsluhový příspěvek, přičemž správní soud při svém rozhodování vycházel z názoru Nejvyššího správního soudu, obsaženého v jeho rozhodnutí sp. zn. ze dne 19. 1. 2011, jímž byl zrušen předcházející rozsudek Městského soudu v Praze, vydaný ve stěžovatelově věci dne 27. 5. 2010, podle něhož doba výkonu základní vojenské služby a doba další služby po čas studia stěžovatele na vysoké škole není dobou započitatelnou pro účely výsluhových náležitostí podle , kterýmžto názorem byl jmenovaný soud vázán. Proti tomuto rozhodnutí správního soudu podal stěžovatel kasační stížnost, která byla druhým ze shora označených rozhodnutí odmítnuta podle ve spojení s jako nepřípustná s poukazem na ustanovení s tím, že stěžovatel netvrdil, že správní soud se neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, uvedeným v jeho zrušovacím rozhodnutí.

Proti těmto rozhodnutím směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel, dovolávaje se též judikatury Ústavního soudu, z níž cituje, oponuje právnímu názoru, na jehož podkladě byla jeho správní žaloba správním soudem zamítnuta.

Ústavní stížnost není důvodná. Ústavní soud se nejprve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti v poměru k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť pouze v případě, že by v této části byla ústavní stížnost důvodná, mohl by se věcně zabývat i rozhodnutím Městského soudu v Praze.

Nejvyšší správní soud se v napadeném rozhodnutí samotným meritem věci nezabýval. V odůvodnění svého odmítavého rozhodnutí - na něž lze odkázat - dostatečně vysvětlil, že kasační stížnost stěžovatele ve smyslu ustanovení není přípustná. Za shora popsaného procesního stavu kasační soud postupoval zcela v souladu s příslušnými procesními předpisy a zásah do práva stěžovatele na soudní ochranu, zaručovaného a násl. d, samotným napadeným rozhodnutím kasačního soudu Ústavní soud neshledal, ostatně v poměru k tomuto rozhodnutí stěžovatel ani žádné konkrétní výhrady nevznáší. V této části proto byla ústavní stížnost jako neopodstatněná podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Za uvedeného stavu, kdy kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze byla evidentně podle zákona nepřípustná, pak nutno zákonnou 60ti denní lhůtu, uvedenou v ustanovení , k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí jmenovaného soudu odvíjet již ode dne doručení rozhodnutí tohoto soudu. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti dne 13. 2. 2012 nebyla tato zákonná lhůta evidentně dodržena, a proto byla ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí Městského soudu v Praze v záhlaví označenému podle citovaného zákona odmítnuta jako stížnost podaná po lhůtě zákonem stanovené.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2012

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu