Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 697/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky České spořitelny, a. s., se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, zastoupené JUDr. Karlem Muzikářem, advokátem, se sídlem Křižovnické nám. 193/2, 110 00 Praha 1, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2011, č. j. -184, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " "), a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, že bylo porušeno její právo vyjadřovat se k věci vyplývající z y, že byl porušen princip rovnosti stran ve smyslu y, a konečně došlo i k porušení práva na ochranu majetku podle y.

2. Ústavní stížností napadeným usnesením bylo v řízení, v němž se žalobce (UIP Ltd., se sídlem v Spojených státech amerických) domáhal po žalované (stěžovatelce) zaplacení částky ve výši 992,829.841 Kč s příslušenstvím, změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. srpna 2011, č. j. -135, a bylo rozhodnuto tak, že složení jistoty na náklady řízení se žalobci neukládá. Odvolací soud zdůvodnil svoje rozhodnutí tím, že podle zákona , o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), nelze jistotu uložit, jestliže návrh na její složení byl podán teprve, když odpůrce (žalovaná) ve věci již jednal nebo vykonal procesní úkon. Za první procesní úkon žalované přitom odvolací soud považoval podání žalované z 27. srpna 2010 označené jako "Vyjádření k výzvě soudu", z jehož obsahu je zřejmé přinejmenším to, že žalovaná nárok žalobce neuznává v žádném rozsahu. Odvolací soud uvedl, že v tomto podání návrh na složení jistoty obsažen nebyl a skutečnost, že žaloba, na kterou žalovaná uvedeným podáním reagovala, nebyla kompletní, nemůže na závěru o nenaplnění zákonných předpokladů pro uložení povinnosti složit jistotu nic změnit.

3. Stěžovatelka v obsáhle formulované ústavní stížnosti polemizuje se závěrem odvolacího soudu o tom, že nebyly naplněny zákonné předpoklady pro uložení určené jistoty na náklady řízení. Podrobně rozebírá znění § 51 odst. 2 písm. a) zákona o mezinárodním právu soukromém a v této souvislosti pak zejména otázku, zda je možné její přípis (vyjádření k žalobě) ze dne 27. srpna 2011 považovat za procesní úkon v situaci, kdy stěžovatelce nebyla žaloba doručena kompletní. Dále poukazuje na další dle jejího názoru nestandardní okolnosti celé věci.

4. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím může zabývat také věcně. Ústavní stížnost podle písm. d) y představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva, nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. Jinými slovy, musí nastat taková situace, kdy se navrhovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení věci samé. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

dostupné na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz). O takový případ se však nejedná.

5. V dané věci je ústavní stížností napadáno usnesení, jímž nebyla žalobci uložena povinnost složit jistotu na náklady civilního řízení. Přestože Ústavní soud chápe obavy stěžovatelky z možného šikanózního postupu žalobce, není v tomto případě důvod pro zásah ze strany Ústavního soudu. Jak již bylo uvedeno výše, nejedná se o rozhodnutí konečné a v podstatě se toto rozhodnutí stěžovatelky ani přímo nedotýká (samozřejmě s vědomím toho, že by případné nezaplacení stanovené jistoty značně zjednodušilo probíhající spor). Pokud by Ústavní soud připustil ústavní stížnost ke každému dílčímu pokynu či jinému procesnímu rozhodnutí v řízení, neúměrně by toto řízení prodlužoval, což by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a efektivnosti, která je rovněž součástí práva na spravedlivý proces.

6. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 29. března 2012

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj