Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 730/12

Ústavní soud rozhodl dne 13. března 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci navrhovatele M. S., zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 12, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 15. prosince 2011 č. j. -90 a Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2011 č. j. -65, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze, proti němuž podal kasační stížnost, když podle jeho přesvědčení soud nesprávně zhodnotil obsah podání, kterým napadal způsob vyměření daně a nikoliv nařízení exekuce na její vymožení. Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost zamítl a konstatoval, že jeho postup shledal účelovým, když urgoval přezkoumání daňových rozhodnutí a zároveň žádal o obnovu daňového řízení za roky 1997, 1998 a 1999.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze, opodstatněně jeho rozhodnutí shledal v souladu se zákonem, a tedy i opodstatněně kasační stížnost podle zamítl. Ve svém rozhodnutí vycházel z jednotlivých podání stěžovatele od 11. 2. 2003, následných úkonů správce daně, tato obsáhle zhodnotil shodně s Městským soudem v Praze, a proto na vyčerpávající odůvodnění jeho rozsudku lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že v tomto odůvodnění je konstatován i obsah části rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2009 (č. j. -75), ve kterém se již tento soud zabýval otázkou posouzení předmětného podání stěžovatele ze dne 11. 2. 2003 se závěrem, dle něhož mj. jak jeho označením, tak obsahem se jednalo o odvolání proti exekučnímu příkazu ze dne 7. 1. 2003. Proto následný úkon stěžovatele z 29. 12. 2006, kterým urgoval vyřízení svého podání ze dne 11. 2. 2003 a "urgoval žádost o přezkoumání dodatečných platebních výměrů za rok 1997, 1998 a 1999 a žádal o povolení obnovy souvisejících řízení" důvodně Nejvyšší správní soud označil za účelový postup stěžovatele.

Pro výše uvedená zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 13. března 2012

Jiří Nykodým

předseda senátu Ústavního soudu