Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 554/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem Dr. Bureše 1185/1, 370 05 České Budějovice, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, č. j. -60 ze dne 3. 11. 2011, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. -82 ze dne 10. 1. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces včetně práva na obhajobu a právo na osobní svobodu "ve spojení s povinností orgánu státní moci rozhodovat pouze v souladu a v mezích zákona při setření základních práv stěžovatele", a to s odkazem na řadu ustanovení y, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti výše uvedeným soudním aktům ústavní stížností, aniž vyčerpal všechny relevantní procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytuje ( ). V citovaném usnesení Krajského soudu v Plzni byl stěžovatel náležitě poučen o tom, že proti tomuto rozhodnutí je možné podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Z obsahu ústavní stížnosti a připojeného dovolacího návrhu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel dovolání k Nejvyššímu soudu skutečně podal, což ve své stížnosti také tvrdí. Ústavní soud rovněž zjistil, že o podaném dovolání Nejvyšší soud doposud nerozhodl. V této souvislosti stěžovatel žádá, aby Ústavní soud vyčkal rozhodnutí dovolacího soudu (bod II/5 ústavní stížnosti).

V této souvislosti je třeba poznamenat, že Ústavní soud v souladu se svojí ustálenou judikaturou nevyčkává rozhodnutí o dovolání ze strany Nejvyššího soudu a ústavní stížnosti odmítá pro jejich předčasnost. To platí nejen o dovolání jako mimořádném opravném prostředku v řízení civilním, ale i o trestních dovoláních. Změna postoje Ústavního soudu je totiž nevyhnutelnou reflexí novelizace , provedené , který daleko precizněji než dříve platné ustanovení objasňuje, ve kterých případech je třeba mimořádného opravného prostředku využít, resp. ve kterých to není potřeba.

Ústavní soud považuje za vhodné rovněž doplnit, že procesněprávní institut dovolání je s ohledem na výrazný ústavní a lidskoprávní rozměr trestního řízení nástrojem, který ve smyslu y umožňuje Nejvyššímu soudu poskytnout základním právům účinnou ochranu. Navíc z koncepce dovolání v trestním řízení lze usuzovat na to, že tento mimořádný opravný prostředek poskytuje stěžovateli ochranu právu na spravedlivý proces v širším rozsahu nežli ústavní stížnost. Rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy dovolací soud o podaném opravném prostředku teprve rozhoduje, by tak bylo v příkrém rozporu s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti. Je ovšem nutno současně upozornit, že odmítnutím předčasné ústavní stížnosti není stěžovatel zbaven práva obrátit se na Ústavní soud v případě, že Nejvyšší soud námitky stěžovatele nevyslyší, podá-li svoji ústavní stížnost řádně a včas.

Ve světle řečeného tak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle pro nepřípustnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 6. března 2012

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj