Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 663/12

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. D., zastoupeného JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 1516, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 7. 2010, č. j. -952, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 20. 10. 2011, č. j. -1088, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž prý bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zejména ustanovení , d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i ústavního

Ústavní soud se stížností nejprve zabýval z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zvažoval, zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná (to pokud brojí proti rozhodnutí krajského soudu) a že jde rovněž o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný (to pokud brojí proti rozhodnutí okresního soudu).

Ústavní soud tedy zjistil, že stěžovatel brojí proti výše uvedenému rozhodnutí krajského soudu, aniž vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje ( ). V citovaném rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci byl stěžovatel náležitě poučen, že proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Ústavní soud nezjistil, že by byl stěžovatel tento mimořádný opravný prostředek uplatnil. To plyne i z úředního záznamu o informaci Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 3. 2002. Ostatně, stěžovatel ve své stížnosti ani netvrdí, že by byl dovolání proti rozsudku soudu druhého stupně vůbec podal.

V této souvislosti je třeba poznamenat, že procesněprávní institut dovolání je s ohledem na výrazný ústavní a lidskoprávní rozměr trestního řízení nástrojem, který ve smyslu y umožňuje Nejvyššímu soudu poskytnout základním právům či svobodám účinnou ochranu. Navíc, z koncepce dovolání v trestním řízení je zřejmé, že tento mimořádný opravný prostředek poskytuje stěžovateli ochranu právu na spravedlivý proces v širším rozsahu než sama ústavní stížnost.

Z povahy námitek stěžovatele je zřejmé, že se týkají zejména nepřiměřené délky trestního řízení. Na tomto místě je třeba upozornit, že Nejvyšší soud v rámci dovolacích důvodů tyto námitky již přezkoumává, a tudíž jsou tyto pro přezkum v dovolacím řízení způsobilé. Pro změnu judikatury Nejvyššího soudu byly rozhodující zvláště nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

(viz zejména body 15 až 20 posledně jmenovaného nálezu), což rovněž dokumentuje celá řada rozhodnutí samotného dovolacího soudu (kupř. rozhodnutí sp. zn. , , , , aj.). Ústavní soud posuzoval ústavní stížnost i z toho hlediska, že stěžovatel byl zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem, jenž si musí být vědom změn judikatury Nejvyššího soudu v otázce nepřiměřené délky trestního řízení, tedy že se jedná o námitky, kterých se lze v řízení před Nejvyšším soudem dovolat: sám dovolací soud disponuje dostatečně účinnými prostředky, jimiž může, dospěje-li k závěru o důvodnosti stěžovatelových tvrzení, zjištěné porušení základního práva napravit. Za této situace je nutno postupovat v souladu s principem subsidiarity ústavní stížnosti tak, aby obecným soudům, které jsou vybaveny vhodnějšími prostředky nápravy závadného stavu, byl poskytnut prostor dříve, než jej dostane sám Ústavní soud.

Za daných okolností tak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu odmítl podle pro nepřípustnost.

K projednání ústavní stížnosti proti v záhlaví citovanému rozhodnutí okresního soudu není Ústavní soud příslušný [ ]; stěžovatel totiž brojí proti rozhodnutí, které nenabylo právní moci, neboť bylo v celém rozsahu zrušeno již napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci). Proto je nelze ústavní stížností napadat [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) y].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2012

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj