Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 571/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 7. března 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera ve věci navrhovatele J. J., zastoupeného JUDr. Daliborem Čertokem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hodkovická 767/7, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2011 č. j. -170, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení, jímž Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání proti rozsudku soudu II. stupně, kterým Krajský soud v Praze potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. -75, zamítající žalobu o určení, že vůči němu jsou neúčinné právní úkony žalovaných - učiněné pro zúžení společného jmění manželů. Uvedl, že dle jeho názoru soudy I. a II. stupně neprovedly navržené důkazy, řádně se nevypořádaly s jeho právní argumentací a tak vyslovil přesvědčení, že proto jde u odvolacího soudu o rozhodnutí, jež má po právní stránce zásadní význam, když řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem. Poněvadž dovolací soud dospěl k závěru o nepřípustnosti podaného dovolání, má zato, že jeho rozhodnutím byla porušena u zaručená základní práva, a proto navrhl, aby Ústavní soud jeho stížnosti vyhověl a nálezem usnesení Nejvyššího soudu zrušil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení č. j. -170 bylo zjištěno, že Nejvyšší soud dovolání, jež žalobce (nyní stěžovatel) dovodil z ustanovení a odst. 3 s tím, že je ve věci řešena právní otázka, která byla soudem II. stupně rozhodnuta rozdílně, opodstatněně jako nepřípustné odmítl. V odůvodnění svého usnesení s poukazem na obsah a , na obsah podaného dovolání, jakož i na obsah své judikatury vyčerpávajícím způsobem vyložil důvody svého rozhodnutí, a proto lze na ně v dalším odkázat. Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -130 možno konstatovat, že odvolací soud v souladu s a , 5 přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a v odůvodnění se obsáhle vypořádal se všemi odvolacími námitkami, vztahujícími se zejména ke zjištění, že předmětná žaloba stěžovatele, opírající se o občanského zákona, byla podána po uplynutí prekluzivní lhůty. Vyložil také okruh práv, jež mohl a měl žalobce uplatnit v řízení o výkon rozhodnutí k vymožení přisouzené pohledávky z majetku, který nepatřil do společného jmění manželů pouze proto, že byla uzavřena smlouva o jeho zúžení.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2012

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu