Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 460/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci Ing. J. S., zastoupené JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem v Bílovci, Wolkerova 1140/2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2011, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 9. 2. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Krajský soud napadeným usnesením potvrdil napadené usnesení okresního soudu ve věci žaloby pro zmatečnost. Stěžovatelka se svojí žalobou pro zmatečnost domáhala mimo jiné osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Svoji žalobu odůvodnila stěžovatelka tak, že v předchozím soudním řízení rozhodovali vyloučení soudci. Stěžovatelka je toho názoru, že ihned při vznesení námitky podjatosti se měl soudce touto námitkou zabývat, přestože byla následně vzata zpět. Své postavení v procesu měl soudce náležitě odůvodnit, a to z důvodu ochrany práva účastníka řízení na spravedlivý proces. Pokud stěžovatelka během řízení vzala svou námitku podjatosti soudu zpět, měla za to, že bude zachováno její právo na spravedlivý proces, což se však nestalo. Přestože požádala o ustanovení zástupce k ochraně jejich zájmů, tento jí ustanoven nebyl, čímž jí soud opětovně odepřel její práva.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z odůvodnění napadeného usnesení okresního soudu vyplývá, že tento se řádně zabýval skutečnostmi rozhodnými pro osvobození stěžovatelky od soudních poplatků. Při hodnocení vyšel především z ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, podle něhož může předseda senátu přiznat účastníku osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde- -li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Dle náhledu okresního soudu první podmínka přiznání osvobození od soudních poplatků sice naplněna byla, nicméně podmínka druhá, tj. zřejmé neúspěšné bránění nebo uplatňování práva, nikoliv. K obdobným závěrům dospěl následně i krajský soud.

Dle náhledu Ústavního soudu je z napadených usnesení zřejmé, z jakých skutkových okolností obecné soudy při posuzování předmětného případu vyšly, jakou právní úpravou se řídily a také k jakým závěrům dospěly. Namítá-li stěžovatelka, že se soud měl zabývat námitkou podjatosti i poté, co stěžovatelka vzala námitku podjatosti zpět, nelze s ní souhlasit. Pokud se příslušný soudce sám necítí být podjatý s ohledem k věci, účastníkům řízení nebo jejich právním zástupcům, není bez účastníkem vznesené námitky podjatosti důvod, pro který by se v rámci svého odůvodnění měl soud podjatostí zabývat. Z hlediska kautel spravedlivého procesu tak není obecným soudům čeho vytknout.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by usneseními obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod stěžovatelky a nezbylo mu tedy, než ústavní stížnost podle , jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu