Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1401/11

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. Radomilem Mackem, advokátem v Lanškrouně, nám. J. M. Marků 92, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2011 č. j. 2 KZT 162/2011-7, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 13. 5. 2011 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví označeného usnesení s tím, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle d a ústavně zaručené právo na obhajobu.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodnutím byla zamítnuta stížnost advokáta JUDr. Radomila Macka proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání M. B. z důvodu, že byla podána osobou neoprávněnou, a dále že kromě ústavní stížnosti stěžovatel podal podnět k ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona.

Ze sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 1. 12. 2011 pak vyplynulo, že ministr spravedlnosti na základě podnětu stěžovatele podal dne 12. 8. 2011 (pod č. j. 581/2011-OD-SPZ) stížnost pro porušení zákona ve stěžovatelův prospěch.

Z dopisu Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2012, resp. z jeho přílohy Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud uvedenou stížnost pro porušení zákona projednal a v rozsudku ze dne 14. 12. 2011 č. j. 77/2011-22 vyslovil, že předmětným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové byl v neprospěch obviněného M. B. porušen zákon v ustanovení § 147 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu a v § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu, toto usnesení zrušil (a to včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu), a státnímu zástupci uvedeného státního zastupitelství přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh.

Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Vzhledem k principu subsidiarity ústavní stížnosti (coby ultima ratio) Ústavní soud vyčkal se svým rozhodnutím výsledku výše zmíněného řízení o stížnosti pro porušení zákona. Jak bylo již výše zmíněno, Nejvyšší soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k novému řízení a rozhodnutí. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí, které bylo předmětem ústavní stížnosti, nyní právně neexistuje, a řízení ve věci usnesení policejního orgánu, kterým bylo zahájeno stěžovatelovo trestní stíhání, dále pokračuje, přičemž stěžovatel dosud nevyčerpal jím podanou stížnost jako procesní prostředek, který mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (pod pojmem "vyčerpání" nutno rozumět nejen podání daného prostředku, ale i rozhodnutí příslušného orgánu o něm), resp. stěžovatel netvrdí opak a "nové" rozhodnutí státního zástupce nenapadá.

Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2012

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu