Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1736/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci stěžovatele FERAMO METALLUM INTERNATIONAL, s.r.o. , se sídlem Vodařská 15, Brno, právně zastoupeného JUDr. Igorem Osvaldem, advokátem se sídlem Veveří 31, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. ze dne 17. 3. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním učiněným ve lhůtě dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené d (dále jen " ").

Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci ve výroku I. potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně č.j. o zastavení řízení, ve výroku II. změnil výrok krajského soudu o výši povinnosti žalobce GlobalTech uhradit žalované společnosti FERAMO náklady řízení, ve výroku IV. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodnutím o snížení povinnosti žalobce uhradit žalované náklady řízení z částky 344.700,-Kč na 20.520,-Kč je porušením jeho práva na spravedlivý proces.

Vrchní soud v Olomouci postavil svoji argumentaci na tom, že nebylo rozhodnuto ve věci samé, že byly řešeny pouze procesní otázky. Proto přiznal náhradu nákladů řízení jen s výpočtem poloviny pevné sazby za úkony procesního charakteru a nikoli odměnu dle vyhlášky z hodnoty věci, tj. podle výše žalobního petitu.

S tímto výkladem stěžovatel nesouhlasí. Je sice pravda, že žádný z pěti soudů, který se věcí zabýval, tj. oba okresní soudy, Krajský soud v Brně jako soud odvolací, Krajský soud v Brně jako soud prvostupňový a Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací, neřešily věc meritorně. To však pouze z důvodů, které opět zavinila žalující společnost GlobalTech, když podala žalobu k nepříslušnému soudu a pak několik let "udržovala" proces, aniž by splnila zákonnou povinnost zaplatit soudní poplatek ze zahájení řízení. Bylo zcela namístě, že stěžovatel nečekal až bude ze strany žalobce zaplacen soudní poplatek nebo bude osvobozen, aby teprve pak podal ve věci meritorní vyjádření. Soudy, které věc měly projednávat na I. stupni, tak měly od počátku kvalifikované meritorní stanovisko žalované pro další postup, přípravu jednání a dokazování. Čtyři roky po podání žaloby došlo k pravomocnému zastavení řízení, které zavinil pouze žalobce tím, že nesplnil svoji povinnosti zaplatit soudní poplatek. Je zřejmé, že stěžovatel nevyvolal žádné důvody k tomu, aby v r. 2007 byla podána žaloba o vypořádací podíl, který poctivě uhradil již v r. 1999.

Po přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

Ústavní soud se k otázce náhrady nákladů řízení opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující závěr o porušení základních práv a svobod; povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Východisko pro připouštěnou výjimku se pojí s argumentem, že konkrétním rozhodnutím obecného soudu o nákladech občanskoprávního řízení bylo dotčeno základní právo na spravedlivý proces, dovozované z y. Poněvadž nemůže jít o nic jiného, než o zpochybnění výkladu a aplikace práva, respektive příslušných procesněprávních ustanovení, uplatní se zásada, že o protiústavní výsledek jde jen tehdy, jestliže je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, takže opak představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli.

Vzhledem k již zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení, musí mít shora zmíněné "kvalifikované vady" značnou intenzitu, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá "nesprávnost" referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu není.

O takový případ se však v projednávané věci zjevně nejedná. Odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení s tím, že sice soud I. stupně správně aplikoval na projednávaný případ věta první , odhlédl však od skutečnosti, že veškerá rozhodnutí ve věci měla procesní povahu. Řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, a proto je nutno postupovat nikoli pouze dle vyhlášky š. , nýbrž dle cit. vyhlášky, dle nějž "rozhodne-li soud prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení, činí sazba odměny 50 % sazeb uvedených v až 9, a 2, nebo , nejméně však 750 Kč a nejvýše 15 000 Kč; to neplatí, bylo-li řízení zastaveno (částečně zastaveno) z důvodu zpětvzetí návrhu". Odůvodnění výše náhrady nákladů řízení odvolacím soudem je logické, ústavně konformní a dostatečné.

Ústavní soud proto musí uzavřít, že neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele, jak bylo v ústavní stížnosti namítáno, proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2012

Stanislav Balík

předseda senátu