Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3410/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti DOGROSE a.s., IČ: 27184056, sídlem nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9, Praha 3, zastoupené Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem Lublaňská 55, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -92 ze dne 5. 9. 2011 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. -49 ze dne 20. 6. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,"), usiluje stěžovatelka o zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena její ústavně zaručené práva v a d (dále jen "").

Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 3 (dále též "soud prvního stupně") usnesením ze dne 20. 6. 2011, č. j. -49 nařídil předběžné opatření, dle kterého je stěžovatelka povinna do vydání pravomocného rozsudku soudu ve věci zajistit obnovení přívodu vody do bytu Ing. D. L. (dále jen "vedlejší účastnice") o velikosti 3+1 ve 3. nadzemním podlaží budovy č. p. XXX v k. ú. Podolí, obec Praha na adrese L. XX/XXX, Praha 4 - Podolí, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení tohoto usnesení (výrok I.). Dále uložil vedlejší účastnici, aby ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení podala žalobu ve věci samé, tj. žalobu o stanovení povinnosti stěžovatelky zajistit přívod vody do výše specifikovaného bytu vedlejší účastnice (výrok II.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Městský soud v Praze (dále též "odvolací soud") usnesením ze dne 5. 9. 2011, č. j. -92 usnesení soudu prvního stupně změnil, a to tak, že jej ve výroku I. o nařízení předběžného opatření a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení potvrdil, ve výroku o povinnosti podat žalobu ve věci samé (výrok II.) usnesení soudu prvního stupně změnil v části, v níž bylo vedlejší účastnici uloženo podat žalobu o stanovení povinnosti stěžovatelky zajistit přívod vody do bytu vedlejší účastnice o velikosti 3+1 ve 3. nadzemním podlaží budovy č. p. XXX, v k. ú. Podolí, obec Praha na adrese L. XX/XXX, Praha 4 - Podolí, tak, že se žaloba zamítá, jinak jej potvrdil. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Stěžovatelka v projednávané ústavní stížnosti mimo jiné namítá, že byla zkrácena na svém ústavním právu domáhat se svého práva stanoveným postupem, když odvolací soud bez nalézacího řízení uložil stěžovatelce povinnost, proti které není přípustný žádný další řádný ani mimořádný opravný prostředek. Dále namítá, že odvolací soud vydal nezákonné rozhodnutí, když zrušil povinnost uloženou vedlejší účastnici podat žalobu ve stanovené lhůtě ve věci samé.

Ústavní soud se dotázal soudu prvního stupně na stav věci a bylo mu sděleno, že předběžné opatření nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 6. 2011, č. j. -49, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2011, č. j. -92, bylo zrušeno, a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. -125 ze dne 1. 12. 2012, které nabylo právní moci dne 28. 12. 2011. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka obnovila dodávku vody do objektu, požádala vedlejší účastnice o zrušení předběžného opatření. Soud prvního stupně na základě výše uvedeného dospěl k názoru, že pominuly důvody pro nařízení předběžného opatření a toto dle ustanovení v plném rozsahu zrušil.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných muy, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy, a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení o ústavní stížnosti soud prvního stupně rozhodl o zrušení napadených rozhodnutí, o což stěžovatelka svojí ústavní stížností usilovala, je zřejmé, že požadavek bezprostředního zásahu Ústavního soudu tak zcela pozbyl na aktuálnosti. Nastala tak situace, která je v teorii a praxi ústavního soudnictví označovaná jako mootness (srov. Braveman, D., Banks, W., Smolla, R.: Constitutional Law. 3. vyd., New York, 1991, s. 75-85, Barron, J., Dienes, C.: Constitutional Law. 4. vyd., St. Paul, 1995, s. 83-85) nebo jako požadavek bezprostředního a přítomného zásahu (unmittelbare und gegenwärtige Betroffenheit) v praxi Spolkového ústavního soudu (např. Bundesverfassungsgerichtsgesetz. Mitarbeiterkommentar. Heidelberg, 1992, s. 1174n., K. Schleich: Das Bundesverfassungsgericht. 3. vyd., München, 1994, s. 142-150), tj. stav, kdy již spor odezněl nebo byl vyřešen jinou cestou a s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení již nemá další smysl řízení v nějaké věci provádět.

Z povahy institutu ústavní stížnosti vyplývá, že Ústavní soud je povolán zasáhnout pouze tehdy, byla-li rozhodnutím, popř. jiným zásahem orgánu veřejné moci, porušena ústavně zaručená práva a svobody stěžovatelky. Poté, co došlo k odpadnutí tvrzeného zásahu do základních práv a svobod, by mohl Ústavní soud přistoupit nejvýše ke konstatování tzv. akademického výroku, což je však zcela výjimečné, např. v případech, kdy by přicházel v úvahu nárok na odškodnění za protizákonné rozhodnutí státního orgánu (srov. k tomu např. Šimíček, V. Ústavní stížnost, 3. vyd., Linde, 2005, s. 102-103).

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu