Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 309/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti M. H., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci, Tř. 1. máje 535/50, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2011 ve věci sp. zn. a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2011 ve věci sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž mělo být porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zaručené ustanoveními a 2 d.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl potvrzen shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, na jehož základě byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz, jímž byla stěžovateli uložena povinnost uhradit žalobci z titulu avala směnky částku 6.300,- Kč s příslušenstvím.

V řízení před obecnými soudy stěžovatel tvrdil neplatnost směnečné y pro její vnitřní rozpornost ve vyjádření měny, jestliže v částce "slovy" bylo uvedeno "šesttisíctřistakorun", zatímco v částce vyjádřené číslicí "6.300,- Kč". S odkazem na judikát tak stěžovatel před soudy první i druhé instance upozorňoval na daný rozpor, jenž činí směnku neplatnou, soudy však dospěly k závěru, že daný judikát na posuzovanou věc nedopadá, jelikož řeší otázku neexistující měny; obecné soudy se tak nezabývaly nejpodstatnější částí judikátu, dle které rozpor mezi zkratkou a vypsaným údajem měny činí směnku neplatnou. Stěžovatel se proto domnívá, že soudy obou stupňů nedostály své povinnosti srozumitelně a přezkoumatelně odůvodnit svá rozhodnutí, neboť se nedostatečně vypořádaly s obsahem stěžovatelem odkazovaného judikátu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že si je stěžovatel vědom skutečnosti, že Ústavní soud jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti není součástí soustavy obecných soudů, a není proto ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Stěžovatel si tak musí být současně vědom toho, že pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Protože není Ústavní soud oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost či správnost napadených rozhodnutí obecných soudů a to ani tehdy, jestliže se se závěry obecných soudů neztotožňuje. Jestliže proto ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; jinými slovy, ani případná věcná nesprávnost nepředstavuje referenční kritérium důvodnosti ústavní stížnosti.

, o Ústavním soudu, ustanovením dává v zájmu racionality a efektivity řízení Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Podstatou posuzované ústavní stížnosti je přesvědčení stěžovatele, že se obecné soudy nedostatečně vypořádaly s jeho procesní obranou spočívající mj. v odkazu na judikát, dle kterého rozpor mezi "číselným" a "slovním" vyjádřením měny uvedené na směnce způsobuje její neplatnost.

Ústavní soud se ve vztahu k této (jediné) stěžovatelově námitce omezí na konstatování, že pokud obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovatelem odkazovaný judikát na danou věc (přímo) nedopadá, respektive že by se o vnitřní rozpor u měny jednalo teprve tehdy, kdy by byla na směnce uvedena zkratka "Kč" a nezkrácený slovní údaj "koruny švédské", není z hlediska kritérií přezkumu Ústavním soudem (viz výše) možno považovat takový závěr za ústavně nekonformní, respektive není namístě se domnívat, že by se obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí s touto námitkou řádně nevypořádaly.

Ve stěžovatelem odkazovaném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 1994 ve věci sp. zn. byl řešen rozpor mezi zkratkou "Kčs" a údajem "korun českých", tedy rozpor mezi dvěma měnami (bez ohledu na skutečnost, že jedna z těchto měn již v danou dobu neexistovala); naproti tomu v projednávané věci takový rozpor zjevně není, sporným je toliko nedostatečné označení "korun" bez doplnění adjektiva. Závěry odkazovaného judikátu tak do projednávané věci - navíc při vědomí, že soudní rozhodnutí není pramenem práva - nedopadají, přičemž odůvodnění této skutečnosti krajským soudem, a to i prizmatem tzv. směnečné přísnosti, považuje Ústavní soud za srozumitelné a přesvědčivé.

Pro úplnost je nadto vhodné připomenout, že u tzv. bagatelních věcí - v kontextu nemožnosti podání dovolání - je předpokladem podání důvodné ústavní stížnosti existence určité podstatné újmy, jež byla stěžovateli napadenými rozhodnutími obecných soudů způsobena. Takovou existenci podstatné újmy nicméně stěžovatel ve svém podání netvrdí, a takové tvrzení zde není ani implicitně obsaženo.

Vzhledem ke shora uvedeným závěrům Ústavní soud konstatuje, že právní názor obecných soudů učiněný v projednávané věci nevybočuje z mezí zákona, je z ústavního hlediska akceptovatelný a jeho odůvodnění je ústavně konformní a srozumitelné. Okolnost, že se stěžovatel se závěry vyslovenými v napadených rozhodnutích neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost jeho ústavní stížnosti.

Vzhledem ke shora uvedeným závěrům Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost dle ustanovení mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2012

Stanislav Balík

předseda senátu