Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 83/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti V. P., zastoupeného JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se sídlem Štefánikova 1516, 742 21 Kopřivnice, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci, č. j. - 952 ze dne 28. 7. 2010, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, č. j. - 1088 ze dne 20. 10. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces, konkrétně ustanovení , d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i ústavního

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti výše uvedeným soudním aktům ústavní stížností, aniž vyčerpal všechny relevantní procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytuje ( ). V citovaném usnesení Krajského soudu v Ostravě byl stěžovatel náležitě poučen o tom, že proti tomuto rozhodnutí je možné podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Ústavní soud nezjistil, že by stěžovatel tento mimořádný opravný prostředek byl uplatnil. Ostatně ve své stížnosti ani netvrdí, že dovolání proti rozsudku soudu druhého stupně vůbec podal.

V této souvislosti je totiž třeba poznamenat, že procesněprávní institut dovolání je s ohledem na výrazný ústavní a lidskoprávní rozměr trestního řízení nástrojem, který ve smyslu ústavního ,y, ve znění pozdějších ústavních zákonů, umožňuje Nejvyššímu soudu poskytnout základním právům účinnou ochranu. Navíc z koncepce dovolání v trestním řízení lze usuzovat na to, že tento mimořádný opravný prostředek poskytuje stěžovateli ochranu práva na spravedlivý proces v širším rozsahu nežli ústavní stížnost.

Z povahy námitek stěžovatele je zcela zřejmé, že se týkají nepřiměřené délky trestního řízení. Na tomto místě je třeba upozornit, že Nejvyšší soud v rámci dovolacích důvodů tyto námitky již přezkoumává, a tudíž jsou tyto výhrady způsobilé pro přezkum v dovolacím řízení. Pro změnu judikatury Nejvyššího soudu byly rozhodující zvláště nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

(viz zejména body 15 až 20 posledně jmenovaného), což rovněž dokumentuje celá řada rozhodnutí samotného dovolacího soudu (kupř. rozhodnutí sp. zn. , , , , aj.). Ústavní soud posuzoval ústavní stížnost zejména z toho hlediska, že stěžovatel byl zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem, jenž si musí být vědom změn judikatury Nejvyššího soudu v otázce nepřiměřené délky trestního řízení, tedy že se jedná o námitky, kterých se lze v řízení před Nejvyšším soudem dovolat, přičemž sám dovolací soud disponuje dostatečně účinnými prostředky, jimiž může, dospěje-li k závěru o důvodnosti takových tvrzení, zjištěné porušení základního práva stěžovatele napravit. Za této situace je nutno postupovat v souladu s principem subsidiarity ústavní stížnosti tak, aby obecným soudům, které jsou vybaveny vhodnějšími prostředky nápravy závadného stavu, byl poskytnut prostor dříve, než jej dostane sám Ústavní soud.

Za daných okolností tak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle pro nepřípustnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 28. února 2012

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj