Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 532/12

Ústavní soud rozhodl dne 29. února 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele Dr. J. Š., zastoupeného Mgr. Alenou Kinclovou, advokátkou se sídlem Lysá nad Labem, Sadová 1808, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. listopadu 2011 č. j. -22, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozsudku s tím, že dle jeho přesvědčení napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho práv, zakotvených v , 3, d, y, jakož i v Úmluvy (míněna zřejmě Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod). Uvedl, že jej soud zavázal k vydání bezdůvodného obohacení žalobci ve výši 4.102,90 Kč, a to na základě neúplného skutkového zjištění a při nesprávné aplikaci a občanského zákona. Vyslovil názor, podle něhož soud nevyřešil dvě zásadní právní otázky, a to 1) zda je bezprávním užívání pozemků žalobce stěžovatelem, když jde o pozemky částečně zastavěné již od r. 1992 bytovými domy, kotelnou a garážemi, jež jsou ve spoluvlastnictví stěžovatele a ten předmětné pozemky užívá, a za 2) zda jde o bezdůvodné obohacení stěžovatele na úkor žalobce, když stěžovatel a ostatní spoluvlastníci bytového areálu z důvodu ničím nahraditelné komunikační potřeby tuto nutně a nezbytně realizují denně přes pozemek (p. č. 964/22) vedlejšího účastníka. Dále poukázal na okolnosti, za kterých došlo k výstavbě obytných domů na pozemku, za jehož užívání má být plněno, na námitku vznesenou vůči restituční dohodě uzavřené s předchůdkyní žalobce, když tuto považuje za absolutně neplatnou, na rozsah a způsob užívání předmětného pozemku a nay vydané příslušnými orgány v řízení územněsprávním, stavebním a kolaudačním.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Pokud jde o vlastnické právo žalobce, soud vycházel z důkazů jeho vlastnictví k předmětným parcelám spolehlivě osvědčujících, stejně jako z důkazů, z nichž opodstatněně dovodil rozsah jejich užívání všemi žalovanými, a tedy i stěžovatelem, přičemž výši takto jimi získaného bezdůvodného obohacení určil podle § 451 odst. 1, 2 občanského zákona po přihlédnutí k výši přiměřeného nájemného z pozemků v dané lokalitě. Na podrobné údaje o uvedených skutečnostech obsažené v odůvodnění rozsudku proto lze odkázat. Nutno dodat, že Ústavní soud, který není vrcholem soustavy obecných soudů, není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činností a nemůže na sebe tak atrahovat právo přezkumného dohledu nad touto činností, pokud při ní soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéd ( a y). Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v . Jestliže soudy respektují kautely dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí

sp. zn.

,

a násl.). V předmětné věci v postupu soudu rozpor s obsahem shledán nebyl.

Pro výše uvedená zjištění bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. února 2012

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu