Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 437/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Ing. V. P., zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem Třinec, 1. máje 398, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 2012 č. j. -36, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2011 č. j. -18 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 8. srpna 2011 č. j. -11, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. února 2012, se stěžovatel podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byly porušeny a y a d.

Z předložené ústavní stížnosti bylo zjištěno, že Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") zamítl návrh stěžovatele, aby na základě usnesení okresního soudu ze dne 9. září 2004, vydaném v řízení sp. zn. , byla k vymožení pohledávky ve výši 58 494,- Kč s příslušenstvím nařízena na majetek povinné I. S. exekuce a jejím provedením byl pověřen jmenovaný exekutor. Okresní soud dovodil, že stěžovatelem předložený exekuční titul nemůže být podkladem pro nařízení exekuce. Okresní soud totiž v dědickém řízení po zůstaviteli N. S. rozhodnutím ze dne ze dne 9. září 2004 č. j. -337 toliko autoritativně potvrdil nabytí veškerého dědictví zůstavitele jediné zákonné dědičce, které neuložil povinnost k plnění ve vztahu ke stěžovateli. K podanému odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil. Stěžovatel proti usnesení krajského soudu podal i dovolání. Nejvyšší soud dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost, která plyne z ustanovení a z Čl. II Přechodných ustanovení, bodu 12. , kterým se mění

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že otázkou zásadního právního významu je to, zda stěžovatelem doložené podkladové rozhodnutí (usnesení okresního soudu ze dne 9. září 2004 č. j. -337), je exekučním titulem. Stěžovatel má za to, že pokud je toto rozhodnutí podkladem pro zápis vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí, pak musí být současně i podkladem pro výkon povinností v něm povinné stanovených.

Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná a dílem opožděně podaná.

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podatve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odst. 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Nejvyššímu soudu nelze vytknout žádné pochybení v rozhodování o dovolání stěžovatelem podaným, neboť bylo ex lege nepřípustné a jako takové muselo být odmítnuto. Dovolací soud se věcí stěžovatele řádně zabýval a podrobně stěžovateli zdůvodnil, proč dovolání jako nepřípustné odmítl. Z uvedeného důvodu je ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná.

Pro hodnocení zbylé části ústavní stížnosti je pak určující, že Nejvyšší soud dovolání proti usnesení odvolacího soudu odmítl, aniž by toto rozhodnutí bylo jakkoli závislé na jeho uvážení; pak se totiž neuplatní zásada vyslovená v ustanovení , nýbrž platí, že lhůta k podání ústavní stížnosti začíná svůj běh dnem následujícím po doručení rozhodnutí odvolacího soudu (tj. dne 27. října 2011), v důsledku čehož je třeba ústavní stížnost v části směřující proti usnesením soudu prvního a druhého stupně hodnotit jako opožděně podanou.

Z důvodů vyložených výše nezbylo Ústavnímu soudu než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout dílem jako podanou po lhůtě pro její podání a dílem jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení , odst. 2 písm. a) .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 20. února 2012

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu