Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 321/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky MELIORACE, a.s., se sídlem v Žarošicích 208, okres Hodonín, zastoupené Mgr. Jakubem Sigmundem, advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 11. 2011, čj. -52, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením změnil Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2011, čj. -34, tak, že odložil vykonatelnost ve výroku blíže identifikovaného rozhodčího nálezu, a to až do doby pravomocného rozhodnutí ve věci zrušení rozhodčího nálezu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že tímto rozhodnutím vrchního soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces dle a d, a navrhuje proto, aby je Ústavní soud zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jak konstatoval Ústavní soud kupř. v usnesení

sp. zn.

, "jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ), tedy musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po pravomocném rozhodnutí o věci samé, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat v jiném řízení. Dílčí rozhodnutí soudu, zejména rozhodnutí, jimiž soud upravuje vedení řízení, jsou napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, mají-li význam pro ochranu nároku (práva), který je předmětem řízení před obecným soudem, a zároveň nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele. Ochranu základních práv stěžovatele nelze chápat odtrženě od práva či nároku, který v soudním řízení stěžovatel uplatňuje".

V souzené věci stěžovatelka napadá rozhodnutí vrchního soudu, jímž byla dle , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, odložena až do pravomocného skončení řízení o zrušení rozhodčího nálezu jeho vykonatelnost. Stěžovatelka tedy navrhuje zrušení procesního rozhodnutí, které bylo vydáno jako rozhodnutí zatímní povahy a jež proto nelze považovat za rozhodnutí, proti kterému by nebylo možné použít dalších prostředků. Za takovýto prostředek v uvažovaném smyslu je totiž třeba pokládat projednání věci samé a rozhodnutí (viz též

sp. zn.

).

Stěžovatelka tedy brojí proti rozhodnutí ve věci, ve které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno (srov. např. usnesení

sp. zn.

). Posuzovaná ústavní stížnost nesměřuje proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu, které je rozhodnutím dočasné (zatímní) povahy, a nikoli (konečným) rozhodnutím ve věci samé, jež je již procesními prostředky nenapravitelné a může jím dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod účastníka ( ).

Vzhledem k tomu Ústavní soud návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle jako nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 6. 2. 2012

Ivana Janů

soudce zpravodaj