Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3896/11

Ústavní soud rozhodl dne 6. února 2012 o ústavní stížnosti L. M., zastoupené JUDr. Tatianou Poupovou, advokátkou, AK se sídlem Na Pankráci 58, 140 00 Praha 4, proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 4. 2011 č. j.16 P 36/2008-162 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2011 č. j. -202 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces (zejména pak práva na zákonného soudce a práva na rovnost účastníků řízení) a práva na ochranu rodinného života.

Stěžovatelka především namítala, že JUDr. Jiří Škopek, člen senátu Krajského soudu v Praze rozhodujícího o jí podaném odvolání, měl být z projednávání věci vyloučen. Toto své tvrzení podpořila stěžovatelka odkazem na č. l. 49 spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. . Zde se měl dle stěžovatelky nacházet přípis soudkyně Okresního soudu v Příbrami (manželky JUDr. Jiřího Škopka, tedy člena rozhodujícího senátu odvolacího soudu), JUDr. B. Š., v němž mělo být uvedeno: "V předmětné věci jsem podjata, neboť znám osobně dědečka nezletilé, který podal také návrh na úpravu styku. Je kamarádem manžela. Navíc ho znám i z dřívějšího častého pracovního styku."

Dále stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatnila i námitky hmotněprávní, vztahující se k tvrzenému porušení práva na ochranu rodinného života; jejich rekapitulace by však byla, s ohledem na dále vyložený důvod aktuální věcné neprojednatelnosti návrhu, nadbytečná.

II.

Skutkový děj a průběh řízení před obecnými soudy netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je účastníkům řízení znám.

III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a posléze řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde však o návrh nepřípustný.

Podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jde o projev subsidiarity ústavní stížnosti ve vztahu k ostatním prostředkům ochrany práva.

V projednávané věci je stěžovatelčinou prvotní a klíčovou námitkou argument, dle něhož v odvolacím řízení o jí podaném odvolání rozhodoval podjatý (vyloučený) soudce.

Podle ustanovení , písm. e) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), lze rozhodnutí odvolacího soudu, na němž se podílel vyloučený soudce, napadnout žalobou pro zmatečnost, a to ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o důvodu zmatečnosti dozvěděl, nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí ( ).

Jelikož námitka stěžovatelky (zejména ve spojení s jí citovaným přípisem) byla způsobilá vyvolat závažné pochybnosti o řádnosti procesu před odvolacím soudem, vyžádal si Ústavní soud spis Okresního soudu v Příbrami sp. zn. a ověřil, že stěžovatelkou citované prohlášení JUDr. B. Š. skutečně bylo ve spisu založeno (č. l. 49) a že jeho znění odpovídá citaci obsažené v ústavní stížnosti (srov. shora).

Za takového stavu je zřejmé, že stěžovatelka objektivně dokládá pochybnosti o tom, zda řízení před odvolacím soudem nebylo zmatečné. Tyto pochybnosti však s ohledem na shora zmíněnou subsidiaritu ústavní stížnosti nemohou být za stávající procesní situace řešeny Ústavním soudem, nýbrž pouze soudem obecným, příslušným k rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost; právě tato žaloba je procesním prostředkem, který má stěžovatelka k dispozici za účelem obrany svých práv.

Pro uvedené nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 6. února 2012

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj