Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 238/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. Boženou Kopeckou, advokátkou se sídlem Třebíč, Bráfova 52, proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 17. 8. 2011, čj. - 32, a usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 16. 11. 2011, čj. - 38, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včasné ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení dodávky plynu, ve kterém jako žalovaný neuspěl. Stěžovatel souhlasí s výrokem rozsudku okresního soudu ve věci samé, nesouhlasí však s tím, že mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 8.220,- Kč. Poukázal na to, že advokát, jako zástupce žalobce, s ním nikdy nejednal, k jednání u soudu se nedostavil, zpracoval pouze elektronický platební rozkaz. Proto, s ohledem na žalovanou částku, je výše nákladů řízení, která představuje více než šestinásobek žalované částky, neadekvátní a v rozporu s dobrými mravy. Tato částka neodpovídá účelnému uplatňování práva podle , neboť elektronický platební rozkaz může vyplnit i administrativní pracovnice a výše úhrady za dodávku plynu za fakturační období nebyla sporná.

Soud měl rovněž přihlédnout k jeho sociální situaci. Stěžovatel sice v roce 2011 podnikal jako stavební dělník, ale jeho příjmy byly minimální. Proto měl soud ve věci aplikovat . Stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu

sp. zn.

a vyjádřil své přesvědčení o tom, že soudy porušily jeho základní práva zakotvená v , a d a dále v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci (Jihomoravská plynárenská, a. s.) částku 99,65 Kč, o částce 1.240,92 bylo řízení zastaveno a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8.220,- Kč. O nákladech řízení rozhodl soud podle ve spojení s , protože žalobce byl v řízení úspěšný a k zastavení řízení došlo pro chování stěžovatele. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že požadavek stěžovatele na aplikaci neshledal důvodným. Žalobce postupoval v souladu se smlouvou, fakturu zaslal stěžovateli na jeho jedinou známou adresu. Nemůže jít k tíži žalobce, že stěžovatel v bytě nebydlel proto, že byl Policií ČR z bytu vykázán pro neshody se svou družkou. Nesoulad mezi stěžovatelem a jeho bývalou družkou, který mohl vést k tomu, že družka neinformovala stěžovatele o faktuře a výzvách k úhradě dluhu, nemůže být v neprospěch žalobce. Okresní soud rovněž poukázal na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, v němž se mimo jiné uvádí, že ustanovení slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů řízení, které při této činnosti účelně vynaložil. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě odvolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost, v souladu s ustanovením , neboť se jednalo o plnění nepřevyšující 10.000,- Kč.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.

Ústavní soud konstantně judikuje, že problematika nákladů řízení se sice může citelně dotknout majetkové sféry některého z účastníků řízení, ale zásadně není předmětem ústavní ochrany, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity porušení ústavně garantovaných lidských práv a svobod. Výjimka je pak připuštěna v případě vadného procesního postupu, kdy je účastníku řízení odepřeno využití některého procesního práva uplatnitelného v procesu rozhodování o nákladech řízení či jestliže samotné rozhodnutí trpí tak závažnými nedostatky, že je neslučitelné s požadavky, jež Ústavní soud klade na obsah soudního rozhodnutí. K takové situaci v posuzované věci nedošlo. Okresní soud v Třebíči v odůvodnění svého rozsudku přesně uvedl, jak určil konečnou výši náhrady nákladů řízení, resp. které náklady žalobce považuje za účelně vynaložené v souvislosti s uplatněním pohledávky proti stěžovateli. V řízení nalézacím musí být důsledně respektováno pravidlo, že každý při uplatňování svých oprávněných nároků musí šetřit práva druhé strany. Žalobce, jako dodavatel plynu, měl plné právo na zaplacení této dodávky a spory stěžovatele s jeho družkou nemají se vztahem žalobce a žalovaného nic společného.

Došel-li tedy okresní soud k závěru, že náklady žalobce byly uplatněny účelně a své rozhodnutí řádně a náležitě zdůvodnil, jde o právní závěry ústavně nezávislého soudu, do jehož rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu nepřípustná.

Vzhledem k tomu, že ve zkoumané věci nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2012

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu