Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 233/12

Ústavní soud rozhodl dne 9. února 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Kopeckého pramen a. s., se sídlem Kotíkovská 927/17, 323 00 Plzeň, IČ: 27962857, právně zastoupené JUDr. Tomášem Machem, LL.M., Ph.D., advokátem AK se sídlem Masarykova 82, 312 00 Plzeň, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 7. prosince 2011 č. j. 11152/11-1200-506330 a proti rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 21. června 2011 č. j. 126977/11/178913501506 a proti rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 24. srpna 2011 č. j. 153601/11/178913501506, spojené s návrhem na zrušení "novelizace provedené , část I.", za účasti 1) Finančního ředitelství v Ústí nad Labem a 2) Finančního úřadu v Děčíně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. ledna 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 7. prosince 2011 č. j. 11152/11-1200-506330, jakož i rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 21. června 2011 č. j. 126977/11/178913501506 a rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 24. srpna 2011 č. j. 153601/11/178913501506, a to pro porušení článku 9 odst. 1 y, a dále článku 1, článku 3, článku 11 a článku 26 odst. 1 d.

Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení "novelizace provedené , část I.".

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 7. prosince 2011 č. j. 11152/11-1200-506330 byla zamítnuta odvolání stěžovatelky a byla potvrzena napadená rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 21. června 2011 č. j. 126977/11/178913501506 a rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 24. srpna 2011 č. j. 153601/11/178913501506. Předmětem stížností proti prvostupňovým rozhodnutím byla skutečnost, že plátce daně strhává podle , o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření, a tento postup považuje stěžovatelka jako poplatník za neústavní pro retroaktivitu předmětného předpisu.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že přípustnost ústavní stížnosti opírá o ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), aniž by přednostně vyčerpala právní prostředky správního soudnictví.

II.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost .

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. ), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. .

Podle ust. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V souladu s ust. věty před středníkem je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. ).

Podle ust. písm a) Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.

Stěžovatelka vyslovila v návrhu (konkrétními argumenty podložený) názor, dle něhož je její ústavní stížnost přípustná, protože jsou naplněny podmínky ust. . Na podporu tohoto svého stanoviska podrobně rozvedla důvody, pro něž má za to, že návrh podstatně přesahuje její vlastní zájmy, pročež považuje ústavní stížnost za způsobilou věcného projednání, aniž by předtím vyčerpala procesní prostředky, které jí k ochraně práv zákon poskytuje.

Z judikatury Ústavního soudu plyne, že podmínku "podstatného přesahu vlastních zájmů", obsaženou v ust. , je nutno vykládat restriktivně. Je to dáno tím, že vlastním zájmem stěžovatele je ochrana jeho subjektivních ústavně zaručených práv či svobod, současně však je v řízení o ústavní stížnosti jako takovém obsažen prvek objektivního veřejného zájmu na ústavně souladném fungování veřejné moci. Musí tudíž jít o silný, resp. významný veřejný zájem. Takový je spatřován Ústavním soudem zejména v těch případech, jestliže docházelo k aplikaci neústavního právního předpisu, jež je třeba zrušit, či k ústavně nekonformnímu výkladu právního předpisu nebo se jednalo o řešení zásadní ústavněprávní otázky, jestliže by rozhodnutí o ústavní stížnosti mohlo mít dopad na mnoho osob a mohlo předejít množství soudních sporů či rozhodnutí o ústavní stížnosti by mohlo prosadit závaznost předchozího nálezu Ústavního soudu nebo by mohlo vést k odstranění nejednotnosti judikatury obecných soudů a Ústavního soudu, případně jestliže by prostředek ochrany práv, který nebyl stěžovatelem vyčerpán, nebyl tzv. "systémově efektivní". Lze také uvést, že ve většině případů, kdy byla připuštěna výjimka, šlo o kumulaci více z důvodů uvedených výše (viz např. Wagnerová, E., a kol.: s komentářem, ASPI, Praha, 2007, s. 386, a judikatura Ústavního soudu tam uvedená, viz též usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná).

Shodně jako v usnesení

sp. zn.

, v usnesení

sp. zn.

a v usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

dospěl Ústavní soud k závěru, že podmínky pro výjimečnou aplikaci ust. v projednávané věci splněny nejsou.

Ústavní soud neshledal podmínky pro postup dle ust. , neboť dle jeho názoru není splněna podmínka "podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatelky," protože posouzení ústavnosti právní úpravy, která byla aplikována i v právní věci stěžovatelky, je již předmětem řízení vedeného pod

sp. zn.

(zahájeného 11. března 2011). V něm navrhovatelé (skupina senátorů) napadají mimo jiné ust. až , o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, tj. ustanovení obsažená v hlavě III tohoto zákona, což vyplývá z úpravy petitu návrhu, jak je obsažen v podání ze dne 3. června 2011. Veřejný zájem, spočívající v požadavku stěžovatelky na zrušení označené právní úpravy, je takto již reprezentován návrhem skupiny senátorů. Z tohoto důvodu neshledal Ústavní soud v daném případě naplnění podmínek pro výjimečné prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti.

Nadto v předmětné věci stěžovatelka měla/má k dispozici řádné opravné prostředky, které dle vlastního vyjádření před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala.

Společně s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení "novelizace provedené , část I.". Z ust. vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu ust. . Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (viz shodně usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

).

Podle ust. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Stejně postupuje senát, shledá-li u návrhu podaného podle ust. až 4 důvody k odmítnutí podle ust. nebo odst. 2 písm. a) [ citovaného zákona].

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. odmítl. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právního předpisu Ústavní soud odmítl podle ust. ve spojení s ust. (aniž by se zabýval otázkou správnosti formulace tohoto návrhu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu