Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 118/12

Ústavní soud rozhodl dne 9. února 2012 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem v Litoměřicích, Nerudova 22, proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 23. 2. 2011 č. j. -79 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2011 č. j. -112, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení částky 45.610 Kč s příslušenstvím, ve kterém jako žalobce neuspěl. Tvrdí, že jejich vydáním došlo k porušení jeho základního práva dle y ČR a a 2 d.

Stěžovatel nesouhlasí především se závěrem obecných soudů o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného v předmětném řízení. Obecné soudy se, podle stěžovatele, nedostatečným způsobem vypořádaly především s tím, proč nedošlo k provedení jím navrženého důkazu daňovým přiznáním. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně polemizuje s hodnocením důkazů, provedených obecnými soudy, a předkládá svůj názor, jakým způsobem měly soudy v jeho věci postupovat a rozhodovat.

Z obsahu připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 45.610 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že v lednu 2006 si žalovaný u stěžovatele objednal opravu vozidla Ford Tranzit. Stěžovatel opravu provedl a cenu ve výši žalované částky vyfakturoval, avšak žalovaný mu nezaplatil. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného. O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, když k tvrzení o vlastnickém právu žalovaného k opravovanému vozidlu neprovedl stěžovatelem navržené důkazy (výslech svědků a daňové přiznání žalovaného), neboť o stranách závazkového vztahu, a tím o věcné legitimaci, vlastnické právo k opravované věci o ničem nevypovídá. Své závěry odvolací soud velmi zevrubně zdůvodnil a Ústavní soud v dalším odkazuje na podrobné odůvodnění odvolacího soudu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť její podstatou je pouhá polemika stěžovatele s právními závěry obecných soudů, a to především jeho nesouhlas s prováděním a hodnocením důkazů ve smyslu nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného v řízení před obecnými soudy.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti, protože není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody, protože není další přezkumnou instancí v řízení před obecnými soudy ( y ČR).

Na základě argumentů stěžovatele se Ústavní soud zabýval ústavností řízení před obecnými soudy a z něho vzešlých rozhodnutí. V dané věci obecné soudy, na základě řádného dokazování, dostatečně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily. V podrobnostech stačí odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí. V postupu obecných soudů, při výkladu a aplikaci příslušných ustanovení obchodního zákoníku a , Ústavní soud neshledal rozpor se žádnými základními právy stěžovatele. Nebylo tedy zjištěno nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny, a pokud obecné soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu