Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2404/11

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. B., právně zastoupeného JUDr. Jarmilou Brabcovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Praha 4, Darwinova 41, směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 19. května 2010, č.j. Nejvyššího správního soudu ze dne 9. května 2011, č.j. -79, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na projednání jeho věci v jeho přítomnosti, zakotvené v d (dále jen " "), ve spojení s y.

Rozhodnutím Správního odboru Městského úřadu Stříbro, ze dne 4. května 2009, č.j. 1003/SPO/09-28-Ši, byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ustanovení , o přestupcích, v platném znění. O odvolání rozhodl Krajský úřad Plzeňského kraje dne 23. září 2009, pod č.j. DSH/12638/09, jímž napadené správní rozhodnutí potvrdil. Následnou správní žalobu shora citovaným rozsudkem Krajský soud v Plzni zamítl jako nedůvodnou. Poté stěžovatel podal kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že již ve správní žalobě brojil proti neústavnímu postupu správního orgánu, který o jeho přestupku rozhodl v jeho nepřítomnosti. Stěžovatel přitom správnímu orgánu zaslal omluvu z ústního projednání, v níž rovněž uvedl důvod - nechtěl se zúčastnit jednání bez svého právního zástupce, který se jednání nemohl zúčastnit pro kolizi s jiným jednáním. K tomu stěžovatel v ústavní stížnosti odkázal na judikát Nejvyššího správního soudu č.j. -67, v němž se soud zabýval právě problematikou právního zastoupení při jednání před správním orgánem. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí správních soudů zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ze spisu krajského soudu se podává, že správní orgán prvého stupně neposoudil žádný z důvodů, jimiž stěžovatel omlouval svoji nepřítomnost u jednání, za závažný, a proto rozhodl v jeho nepřítomnosti. Městský úřad Stříbro přitom poukázal na to, že stěžovatel, ač předvolání k jednání, nařízené na pondělí 4. května 2009 v 9:00 hod, obdržel již dne 21. dubna 2009, omluvu odeslal poštou teprve dne 30. dubna 2009, tj. poslední pracovní den před jednáním, a tato byla správnímu orgánu doručena až v den jednání, tj. 4. května 2009. Správní orgán nepovažoval omluvu za důvodnou ani učiněnou bezodkladně v souladu s , , v platném znění. Shodně posoudil námitky v odvolání stěžovatele i krajský úřad. Ten v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že není možné považovat za omluvu nepřítomnosti stěžovatele skutečnost, že se jednání nemůže zúčastnit jeho právní zástupce, za situace, kdy stěžovatel konkrétního právního zástupce nemá - nepředložil-li plnou moc. Krajský úřad dále uvedl, že advokát se může nechat dále zastoupit. Podstatná však podle odvolacího orgánu byla skutečnost, že výše uvedený důvod není relevantní omluvou pro nepřítomnost stěžovatele u jednání.

Stěžovatel ve správní žalobě namítl, že advokátovi přísluší právo nechat se dále zastoupit, nikoliv však povinnost. Proto neexistoval důvod, aby jednání nemohlo být odloženo, jednalo se o jedinou omluvu z jednání, a nebylo na místě takový postup hodnotit jako pokus o protahování přestupkového řízení. V kasační stížnosti pak odkazoval, shodně jako v ústavní stížnosti, na výše zmíněný judikát Nejvyššího správního soudu.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces. Zakotvená základní práva nemají ve všech případech povahu absolutní povinnosti, která by nepřiměřeně zatěžovala orgány veřejné moci, ale i oprávněné z těchto práv. Jedním z takových práv je i právo osoby na účast na jednání, které se jí týká. Neexistuje tedy absolutní povinnost vždy a za všech okolností účastnit se jednání (správního) orgánu, ale výhradně právo. Realizace tohoto práva je, shodně jako i u dalších základních práv, vázána na aktivitu oprávněného. Pokud chce své právo využít, a existuje-li překážka, je na něm, aby tuto překážku překonal nebo o její existenci, a současně požadavku na naplnění práva zúčastnit se jednání, informoval orgán veřejné moci. A aby tak učinil způsobem, který zákon pro takový případ předpokládá.

V projednávaném případě nebyl požadavek stěžovatele na odložení jednání o přestupku akceptován právě proto, že stěžovatel existenci překážky řádně nedoložil. Samotné tvrzení o překážce v účasti nebylo, a to zcela oprávněně, způsobilé zabránit projednání věci stěžovatele v jeho nepřítomnosti. Jak správní orgány, tak i soudy v rámci správního soudnictví, zejména pak odůvodnění Krajského soudu v Plzni, zcela jasně a srozumitelně vysvětlily, v čem stěžovatel při realizaci svého práva pochybil. Orgány veřejné moci tak dospěly na základě svých řízení ke správným závěrům, nezkrátily stěžovatele v jeho zaručených právech, a proto Ústavní soud nemá sebemenší důvod posoudit ústavní stížnost jinak, než jako zjevně neopodstatněnou. Stěžovatel neuvedl nic, co by svědčilo o tom, že postupem správních soudů v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv.

Podle ustanovení senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení správních soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu