Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 227/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Ing. Milanem Šoubou, advokátem se sídlem na adrese Brno, Cihlářská 19, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. října 2011 č. j. -129 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. června 2011 č. j. -121, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 23. ledna 2012, stěžovatel podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu.

Z ústavní stížnosti a připojených příloh se zjišťuje, že Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 24. června 2011 č. j. -121 rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Okresního soudu v Českých Budějovicích proti stěžovateli jako povinnému tak, že dovolání ze dne 10. května 2010, doplněné podáním ze dne 10. června 2011, se odmítá z důvodu jeho opožděného podání. K odvolání podanému stěžovatelem Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") jako soud odvolací usnesením ze dne 31. října 2011 č. j. -129 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dovodil, že usnesení krajského soudu ze dne 17. března 2009 "na listě 26", tj. č. j. -26, bylo stěžovateli doručeno dne 7. dubna 2009. Pokud stěžovatel dovolání podal u krajského soudu dne 10. května 2010 a okresnímu soudu jej k výzvě upřesnil a doplnil dne 17. června 2011, jedná se o úkon opožděný, který byl okresním soudem podle ustanovení s přihlédnutím k ustanovení správně odmítnut.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas s napadenými rozhodnutími s tím, že dle jeho názoru dovolání podal včas a proto jsou vydaná rozhodnutí nezákonná. Nečinnost okresního soudu je pak zastřena nelegitimními akty okresního soudu a je zde proto dán důvod k zásahu Ústavním soudem.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu y (dále jen " ") a konstatuje, že argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, vedou k závěru, že ústavní stížnost je nedůvodná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Ústavní soud žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení stěžovatelem namítaného práva, neshledal. Z obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí řádně zabývaly a vydaná rozhodnutí jsou pak logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze polemizuje se závěry, které vyvodily obecné soudy a ze strany Ústavního soudu se domáhá přehodnocení způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru. Odvolací soud se přitom ztotožnil se závěry, které ve věci učinil soud prvního stupně a dovodil, že soud prvního stupně postupoval správně, když podané dovolání stěžovatele v souladu s ustanovením odmítl.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování ( a y) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzeného základního práva stěžovatele zaručeného ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 31. ledna 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu