Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2728/11

Ústavní soud rozhodl dne 31. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci ústavní stížnosti Ing. J. F. a MUDr. A. F., obou právně zastoupených Mgr. Michaelem Chuchútem, LL.M., advokátem se sídlem Londýnská 2266/5, Ústí nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 31. května 2011 č. j. -115 a rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. září 2010 č. j. -85, o uložení povinnosti uvolnit prostředky z bankovního účtu zablokovaného na základě exekučního příkazu, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu dne 15. září 2011, tj. ve lhůtě stanovené v , ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 31. května 2001 č. j. -115 a rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. září 2010 č. j. -85, o uložení povinnosti uvolnit prostředky z bankovního účtu zablokovaného na základě exekučního příkazu. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčeni v základním právu vlastnickém dle d (dále jen " "), v základním právu na hmotné zabezpečení ve stáří dle y, v základním právu na spravedlivý proces dle y, jakož i dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatelé se žalobou u Okresního soudu v České Lípě domáhali uložení povinnosti buď Československé obchodní bance, a. s., nebo JUDr. Janě Bémové, soudní exekutorce, uvolnit z jejich účtu pro každého z nich z jejich důchodů za měsíc červenec 2009 částku ve výši dvojnásobku životního minima 6.252,- Kč, tj. celkem částku 12.505,- Kč s příslušenstvím. Předmětnou žalobu odůvodnili tím, že usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. června 2009 č. j. -10 byla nařízena exekuce na jejich majetek, provedením exekuce byla pověřena JUDr. Jana Bémová, soudní exekutorka, Exekutorský úřad Česká Lípa, se sídlem v České Lípě, Hrnčířská 762, jež dne 7. července 2009 vydala exekuční příkaz č. j. 4EX 0138/09-9, jímž byla přikázána pohledávka z jejich společného účtu č. 206399852, vedeného u Československé obchodní banky, a. s., na který jsou posílány jejich důchody, přičemž v bodě III. tohoto příkazu je uvedeno, že nařízená exekuce se nevztahuje na uspokojování základních životních potřeb. Československá obchodní banka, a. s., přípisem ze dne 30. října 2009 prvnímu stěžovateli sdělila, že žádosti o výplatu dvojnásobku životního minima z účtu zablokovaného exekucí nemůže vyhovět, neboť exekuce vznikla před platností novely zákona, který výplatu dvojnásobku životního minima umožňuje. Ve vztahu k nároku uplatněnému vůči Československé obchodní bance, a. s., nalézací soud v uvedeném rozsudku uvedl, že je nutno jej posoudit dle ustanovení , z čehož plyne nezbytnost zabývat se eventuálním porušením povinnosti žalované. Soud přitom odkázal na ustanovení a 3 , z něhož vyplývá, že okamžikem doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí peněžnímu u ztrácí povinný právo vybírat peněžní prostředky z účtu až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství, použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat. Zároveň vzal v potaz novelu , přijatou , jež zakotvila nové ustanovení , dle něhož zákazy uvedené v a 3 se nevztahují na peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštních právních předpisů. Na okraj intertemporálních dopadů předmětné novely pak soud konstatoval, že sice sám o sobě neobsahuje žádná přechodná ustanovení, přesto, jelikož se jedná o novelizaci , , je třeba vycházet z jeho přechodných ustanovení, ve znění účinném od 1. července 2009, a to konkrétně z ustanovení , dle něhož, není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená před jeho účinností, přičemž právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány. Dle přesvědčení nalézacího soudu uvedené přechodné ustanovení nutno aplikovat i na ustanovení , a to i přesto, že jeho účinnost nastala po 1. červenci 2009. Z uvedeného právního východiska posuzování intertemporality dle názoru Okresního soudu v České Lípě se žalobou stěžovatelů uplatněný nárok na výplatu dvojnásobku životního minima z jejich důchodu odvíjí od právního úkonu, kterým je exekuční příkaz č. j. 4EX 0138/09-9, vydaný dne 7. července 2009 a doručený Československé obchodní bance, a. s., dne 8. července 2009, tedy před nabytím účinnosti , pročež třeba při právním hodnocení účinku tohoto právního úkonu vycházet z dosavadní právní úpravy, tedy ze , účinného ke dni 19. července 2009, a tedy aplikovat na projednávaný případ pouze ustanovení a 3 , které neumožňuje provést výplatu povinnému z jeho účtu ve výši dvojnásobku životního minima. Účinky exekučního příkazu přikázáním z pohledávky z účtu stěžovatele Ing. J. F. nastaly dle soudu s ohledem na ustanovení dnem doručení tohoto příkazu Československé obchodní bance, a. s., tedy přede dnem 20. července 2009.

Ve vztahu k žalované soudní exekutorce nalézací soud posoudil návrh stěžovatelů dle příslušných ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, úřední postup exekutorky hodnotil dle , ve znění pozdějších předpisů, v kontextu s ustanovením , 3 , přičemž dospěl k závěru, dle něhož stěžovateli žalovaná soudní exekutorka "neměla povinnost blokovat jakékoli finanční prostředky žalobce, rovněž neměla oprávnění tyto prostředky jakkoli uvolňovat a proto z její strany nemohlo dojít k porušení žádné povinnosti".

K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 31. května 2001 č. j. -115 předmětný rozsudek nalézacího soudu potvrdil. Za nosný důvod potvrzujícího rozhodnutí označil závěr týkající se intertemporálních dopadů novely přijaté Uvedl, že za situace, kdy zákon neobsahuje přechodná ustanovení, nutno vycházet z právního názoru Ústavního soudu obsaženého v nálezu

sp. zn.

a odkázal na jeho aplikaci v nálezu

sp. zn.

. Pro posouzení předmětného případu pak z uvedené judikatury vyvozuje důsledek, dle něhož se oprávněný rozhoduje podat návrh na exekuci za určité právní úpravy, podle níž posuzuje možnost vymoci svůj nárok v exekučním řízení i rizika, že nebude úspěšný, přičemž toto jeho legitimní očekávání by bylo nepřípustným způsobem narušeno, pokud by v průběhu řízení byla použita ustanovení následné novely právního předpisu, která jeho nároky omezuje, v daném případě aplikací rozsahem možnosti použití finančních prostředků na účtu povinného k uspokojení pohledávky oprávněného. Pouze jako obiter dictum odvolací soud poznamenává, že postižení bankovního účtu, na nějž dochází povinnému mzda či důchod, bez omezení zavedeného ustanovením , ve znění novely č. , má na uspokojování životních potřeb povinného velmi tvrdé dopady a možnost ponechání určité nepostižitelné částky na účtu měla být proto zavedena dříve.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti poukazují na svoji tíživou životní situaci, jakož i na vyjádření Ministerstva spravedlnosti, jež "jejich argumentaci v podstatě dalo za pravdu" u vědomí skutečnosti, že v pozici orgánu státní správy nemůže zasahovat do výkonu moci soudní. Polemizují dále s právními závěry odvolacího soudu, jemuž vytýkají, že zohlednil toliko základní práva (legitimní oprávnění) oprávněného, pominul ale majetková práva stěžovatelů (tj. povinných v exekučním řízení). Upozorňují, že v jednotlivých oborech procesního práva jsou obsaženy odlišné přístupy v řešení otázky intertemporality.

Pro uvedené, tj. pro porušení základního práva na spravedlivý proces dle y, jakož i dle Úmluvy domáhají se stěžovatelé zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 31. května 2001 č. j. -115 a rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. září 2010 č. j. -85.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle a odst. l , ve znění pozdějších předpisů, podal účastník řízení k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, jež bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 17. října 2011. Předsedkyně senátu 29 Co Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, v něm uvádí, že odvolací soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí vycházel z relevantní judikatury Ústavního soudu, zohlednil i finanční situaci povinných, když v odůvodnění předmětného rozhodnutí uvedl, že ustanovení mělo být do vtěleno již dříve, avšak tato úvaha nepostačuje dle jeho názoru k popření práva oprávněného na takový výsledek exekuce, jaký mohl očekávat podle předpisu platného v době podání návrhu na exekuci. Ve vyjádření se dále poukazuje na nežádoucí dopady retroaktivního použití právních předpisů, na zásadní odlišnost exekučního řízení, v němž proti sobě stojí soukromé osoby oprávněného a povinného v pozici rovnosti, a trestního řízení, v němž je protistranou obviněného stát, a tudíž retroaktivní aplikace nové úpravy ve prospěch obviněného neomezuje práva a zájmy jiných osob. Nadto, nad rámec odůvodnění předmětného rozsudku, účastník řízení upozorňuje na skutečnost, že povinnému a jeho manželce nic nebránilo nechat si důchod zasílat jinak, než na postižitelný bankovní účet, čemuž nebrání ani probíhající výkon rozhodnutí pro platby důchodu splatné po nařízení výkonu rozhodnutí, a dosáhnout tak výkonu rozhodnutí srážkami z příjmu podle a násl. , který omezením srážek podle a 279 zajišťuje a již před novelou provedenou zajišťoval nepostižitelné minimum pro potřeby povinného.

Pro uvedené účastník řízení zastává názor, že není dán spravedlivý důvod, pro nějž by mělo být přistoupeno k retroaktivnímu použití pro exekuční řízení zahájená před účinností , a to zvláště v případě, kdy i exekuční příkaz k postižení bankovního účtu povinného byl vydán před účinností uvedené novely , pročež navrhuje zamítnutí dané ústavní stížnosti. Ústavní soud předmětné vyjádření účastníka zaslal dne 25. října 2011 stěžovatelům k eventuální replice.

Ústavní soud podle a , ve znění pozdějších předpisů, zaslal předmětnou ústavní stížnost k vyjádření rovněž vedlejším účastníkům Československé obchodní bance, a. s., a JUDr. Janě Bémové, soudní exekutorce, které se v podáních doručených Ústavnímu soudu dne 17. října 2011 a 18. října 2011 vedlejšího účastenství vzdaly.

Předmětem posouzení ústavnosti stížností napadených rozhodnutí je otázka intertemporality. Zrušení staré a přijetí nové právní úpravy je nutně spjato se zásahem do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v právo. Dochází k tomu v důsledku ochrany jiného veřejného zájmu či základního práva a svobody. Rozhodnutí zákonodárce o způsobu řešení časového střetu staré a nové právní úpravy by ale z hlediska ústavního nemělo být věcí nahodilou nebo věcí libovůle (

sp. zn.

,

). Je věcí zvažování v kolizi stojících ústavněprávních principů. V případě absence explicitních intertemporálních ustanovení, tj. za situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je dle Ústavního soudu třeba přijmout takový výklad (

sp. zn.

,

,

,

,

a další), který "šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny", je proto "ve svém důsledku výkladem retroaktivním".

Jakkoli se Ústavní soud shoduje s kritickým názorem soudů obecných de lege ferenda, nicméně z pohledu subsidiarity považuje pro posouzení věci za relevantní argument účastníka řízení, dle něhož povinnému a jeho manželce nic nebránilo nechat si důchod zasílat jinak, než na postižitelný bankovní účet, čemuž nebrání ani probíhající výkon rozhodnutí pro platby důchodu splatné po nařízení výkonu rozhodnutí, a dosáhnout tak výkonu rozhodnutí srážkami z příjmu podle a násl. , který omezením srážek podle a 279 zajišťuje a již před novelou provedenou zajišťoval nepostižitelné minimum pro potřeby povinného.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2012

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu Ústavního soudu